Pisa, Florence [5 stop]

And we have another stop, again in Italy, this time in Livorno, from where we went to Pisa and Florence. Princess offers several types of excursions at every stop, this time also to Milano, but we were mainly interested in the leaning tower! We chose a trip on our own, so we just got there by bus and we then got some free time to go through everything on our pace.


A máme tu další zastávku, opět v Itálii, tentokrát v Livornu, odkud jsme jeli do slavných měst Pisa a Florencie. Princess nabízí několik typů výletů na každé zastávce, tentokrát i do Milána, ale nás hlavně zajímala šikmá věž! Vybrali jsme si výlet na vlastní pěst, takže nás tam jen autobusem dovezli a my pak měli rozchod a všechno si prošli po svém:)

First we went to Pisa. The way there is short and completely different from what I expected, we drove through small villages, beautiful alleys from huge pines. From the parking lot, we had to get to the main sights that are not in the center, which I had previously thought of in such famous place. But at least we saw local markets with everything possible, offering sunglasses, T-shirts, and a new spinner trend (spinning wheel against anxiety). They had it almost everywhere, so Jirka got one too [haha]. He already knows several tricks. The shopping lane led us to the main entrance of the historical area. It is a large rectangle surrounded by houses, in the middle of which are three separate buildings on the sprawling green lawn: a huge dome, a temple, and a leaning tower. We arrived mainly because of the tower, even though the guide advised us that we wont be able to get up because it opens at eleven and we were supposed to be gone by than. But I’d rather check everything out, so I went to the checkout and it turned out that the tower was opening in ten minutes! [yaaay] We quickly bought our tickets and stood in the queue, where we were among the first. By the way, the admission is pretty expensive, but how many times do you get to visit such thing, right? Besides, we were glad that it was open at all, it was not allowed for many years since it was under reconstruction to prevent complete falling;)


Napřed jsme se vydali do Pisy. Cesta tam je krátká a úplně jiná, než jsem čekala, jeli jsme přes malé vesničky, krásnou alejí z obrovských pinií. Z parkoviště jsme k hlavním památkám museli dojít pešky, nejsou totiž v centru, což jsem si předtím o tak slavném místě myslela. Aspoň jsme ale viděli místní trhy se vším možným, nabízeli tu i sluneční brýle, trička, a nový trend spinner (točící kolečko proti nervozitě). Měli ho snad skoro všude a Jirka si jeden taky pořídil [haha], dokonce už umí nějaký triky:) Nákupní ulička nás dovedla k hlavnímu vchodu historického areálu. Je to vlastně velký obdélník obklopený nízkými domy, uprostřed kterého na rozhlehlém zeleném trávníku stoji tři samostatné stavby: obrovská kupole, chrám a šikmá věž. My jsme přijeli hlavně kvůli věži, i když nás průvodkyně varovala, že se na ni nedostaneme, protože otevírá až v jedenáct, a to jsme už měli být pryč. Já si ale radši všechno sama ověřuju, takže jsem se došla zeptat do pokladny a ukázalo se, že věž otevírá už za deset minut! [yaaay] Rychle jsme si koupili lístky a stoupli si do fronty, kde jsme byli skoro první na řadě. Mimochodem, vstupný je pěkně mastný, ale kolikrát se sem vypravíte, že jo? Navíc jsme byli rádi, že je vůbec otevřená, hodně let se na ni totiž nesmělo, protože ji opravovali, aby se jim neskácela úplně:)

We honestly walked a lot of stairs to the top, and I have to say, it was a strange feeling – the tower is very inclined! My parents told me that when they were here on their honeymoon, they could still go to the outside ramp with no railing, or fence, which was a decent adrenaline. Some tourists apparently felt so dizzy that they were holding themselves by a small bit in the cracked wall like a tick, not going forward or backwards (just stuck). This is no longer the case, because it is no longer possible on the outer ramps (which I understand after visiting the tower, falling down would be really easy).


Poctivě jsme vyšlapali spoustu schodů až úplně nahoru, a řeknu vám, že to byl chvílema dost zvláštní pocit – věž je fakt hodně nakloněná! Naši mi vyprávěli, že když tu byli kdysi na svatební cestě, smělo se ještě na venkovní ochozy, na kterých není zábradlí, což byl pěknej adrenalin. Některým turistům se prý zamotala hlava tak, že se drželi škvír ve zdi jako klíště a nemohli sem ani tam. To už dneska nehrozí, protože na venkovní ochozy se už nesmí (což po návštěvě věže chápu, slítnout odtud jako hruška by bylo fakt snadný).

The top of the tower has a beautiful view of the surrounding area and the city that is surprisingly far away – one would expect the main monument would be a little closer to the center:) Of course we took bunch of photos and we didn’t want to go down, but we still had to document how we support the leaning tower (what a classic), and see most famous Renaissance city of Italy – Florence.


Z vrcholku věže je krásný rozhled do širokého okolí a na město, které je překvapivě daleko – jeden by čekal, že si hlavní památku postaví trochu blíž k centru:) Samozřejmě jsme si udělali spoustu fotek a ani se nám nechtělo dolů, ale museli jsme ještě zdokumentovat, jak věž podpíráme, a taky nás čekalo nejslavnější renesanční město Itálie – Florencie.

It was a long journey to get there, but it was worth it. Once we got from the bus, it was one beautiful monument after another. If we were to see each one, we would spend there a week. So we focused on the main ones: David (the original in the museum and the copy in the square), the Bridge of the Goldsmiths, the basilica, the statue of Dante. What we saw outside was easy to get to, but the inside was a little harder, like the original statue of David, that had a huge waiting line. We probably looked like a good group of tourists; because a salesman who offered us express tickets for few more euros quickly approached us. So, went inside by different door, without waiting, like gentlemen. My brother, though, noticed that the statue of David was visible for free, with a slump in the door of the street, but we had already paid and were inside, so we at least looked him closely – from all sides (and his butt)[haha]. We didn’t stay to look around other monuments in the museum (half of it was probably even fake) since it was still a nice trip to the Bridge of the Goldsmiths and we also wanted to get ice cream in very well know gelato shop, Venchi [yaaay].


Tam cesta trvala o dost dýl, ale stálo to za to. Už od vystoupení z autobusu jedna památka za druhou. Kdybysme si měli prohlížet každou, strávíme tam snad tejden. Chytře jsme se tedy soustředili na ty hlavní: David (originál v muzeu i kopie na náměstí), most Zlatníků, bazilika, socha Danteho. I tak nám to dalo zabrat, a pak nás dokonce bolely nohy:) Co stojí venku jsme našli snadno. Horší to bylo s Davidem v muzeum, před kterým se táhla strašná fronta. Ale asi jsme vypadali jako dobrý turistický kavky, protože se k nám hned přitočil prodavač předbíhacích lupenů, a my za pár eur navíc vpluli dovnitř jiným vchodem, bez čekání, jako páni. Brácha si pak sice všimnul, že na sochu Davida je vidět i zadarmo, škvírkou ve dveřích z ulice, ale už jsme zaplatili a byli vevnitř, a tak jsme si ho aspoň prohlídli zblízka – a taky jeho zadek zezadu:) Prohlížením dalšího „haraburdí“ kolem jsme se nezdržovali (stejně půlka z toho byly určitě fejky:), protože k mostu Zlatníků to byl ještě pěkný kus cesty, a navíc jsme se chtěli stavit i na zmrzlinu ve slavné gellaterii Venchi (teče tam čokoláda po zdi!)[yaaay].

Socha Davida – zadek [haha]

The Bridge of the Goldsmiths is surprisingly narrow and really crowded by tourists. It is strange that the houses are lined on both sides, so we had to wait for a while to get in the middle for a photo where you can see the river.


Most Zlatníků je překvapivě úzkej a fakt nacpanej turistama. Je zvláštní tím, že po obou stranách ho lemují domečky s obchody, takže jsme museli chvíli čekat, než se uvolnilo místo na fotografovaní uprostřed, odkud je jedině vidět na řeku.

On the way back, we looked at the basilica, which is similar to the monuments in Pisa – the temple; the dome and the tower always stand separately (which we don’t see so often). Then the statue of Dante at the Holy Cross Square, where we had a meeting, and Florence – adié!


Cestou zpátky jsme si prohlídli baziliku, která je postavená podobně jako památky v Pise – chrám, kupole i věž stojí každá vždycky samostatně (což se u nás myslím nevidí). Pak ještě socha Danteho na náměstí Svatého kříže, kde jsme měli sraz, a Florencie – adié!

This trip was amazing, I would almost say it was one of the best so far:) But most of the cruise is still ahead of us, so I hope that one of the future trips will overcome this one!


Tenhle výlet fakt stál za to, skoro bych řekla že byl z dosavadních nejlepší:) Většina plavby je ale stále před námi, takže doufám, že některý z budoucích výletů ten dnešní ještě překoná!

2 thoughts on “Pisa, Florence [5 stop]

Napsat komentář