Portofino, Santa Margherita, Genoa [4 stop]

So we have another day that started with a madly, early wakeup (I hate it!), this time a little further, in Italy. No wonder, the day was packed, we had a day trip to three small towns! First we visited Portofino, then went on to Santa Margherita and finally to Genoa. I’m quite surprised to have done it all because we got the worst driver and tour guide, so far, from the whole cruise (literally like Pat and Mat on the road) so we thought we might not even make it! So how did it the tour begin?


Tak tu máme další den, který začal šíleně časným vstáváním (nesnáším!), tentokrát o kousek dál, v Itálii. Není divu, den byl dost nabitý, celodenní výlet do tří městeček dal zabrat! Nejdřív jsme se podívali do Portofina, pak pokračovali do Svaté Markéty a nakonec do Janova. Jsem docela překvapená, že jsme všechno stihli, protože jsme vyfasovali nejhorší průvodkyni a řidiče za celou plavbu (doslova byli jako Pat a Mat na cestách), takže jsme mysleli, že to snad ani nedáme! A jak to všechno začalo?

After breakfast, we met with our group on the bus where we were among the first, so we took four spots in the first row. Normally, we sit in the back, we don’t like the wailing guides who are constantly watching you and checking if you listen carefully. But at the time we thought it might be different, and we were looking forward to great photos with amazing view. Of course, what a mistake! Shortly after we left, we found out that our guide was so hectic, huffy and overwhelmed that we had begun to peep around for more distant seats, preferably in the last row (and I think we would be fine with seats in the luggage space) [haha]. She even managed to get us lost! We were originally supposed to visit Portofino on a boat, but because the tour guide was constantly arguing with the driver (he wanted to go left, she right, he then straight, etc. – literally like in some Italian film) we went into the opposite direction and almost made a bus cabrio – the driver overlooked the street sign and almost dashed the roof in a low tunnel! Fortunately, just before the entrance, a couple of bikers started to wave at us, to roll the window. They said there is a low ceiling, so we turned around in front of the tunnel and wandered off [haha]. Well, what I am going to tell you, we went to Portofino by the public transport! The guide then reasoned it for “bad weather” (its true it rained a lot), but we sat right behind her and heard everything. So we continued by public transport (!!!) wet and squeezed like sardines.


Po snídani jsme se sešli s naší skupinou v autobusu, kde jsme byli mezi prvními, takže jsme si vzali místečka hned v první řadě. Normálně si sedáme spíš dozadu, nemáme totiž rádi uřvané průvodce, co na vás neustále koukají a kontrolují, jestli je pečlivě posloucháte. Tenkrát jsme si ale mysleli, že by to mohlo být jiné, a hlavně jsme se těšili na skvělé fotky s výhledem. Ovšem, jaká to chyba! Krátce po odjezdu jsme zjistili, že je naše průvodkyně tak užvaněná, uřvaná a navíc zmatená, že jsme začali pokukovat po vzdálenějších sedátkách, nejlépe v poslední řadě (a myslím, že bychom místo brali klidně i v zavazadlovém prostoru)[haha]. Dokonce nás ztratila! Jako první jsme se měli podívat lodičkou do Portofina, ale protože se průvodkyně s řidičem neustále hádali (on chtěl jet doleva, ona zase doprava, on pak rovně, ona šikmo atd. – doslova jako z italských filmů) nakonec jsme vjeli do protisměru a z autobusu málem udělali kabrio – přehlédl značku a skoro si urval střechu v nízkém tunelu! Naštěstí těsně před vjezdem na nás začalo troubit několik motorkářů, že je tam nízký strop, takže jsme se před tunelem složitě otočili a bloudili dál [haha]. No, co vám budu povídat, ujela nám lodička! Průvodkyně to potom házela na špatné počasí (pravda, lilo jak z konve), ale my seděli hned za ní a všechno slyšeli. Pokračovali jsme tedy místní MHD (!!!) zmoklí a namačkaní jako sardinky.

After about half an hour we finally arrived to Portofino:)! I immediately remembered Orlando and Portofino Bay Hotel in Universal Studios! The look is so perfect, there is an accurate copy of this romantic little town in Orlando, the outdoor restaurants, a pier at the harbor, and the overall design faithfully corresponds. Only there it was crowded, while now, so lonely [haha]. I don’t know if it was the weather or season (maybe both), but except of our bus there was no one, but at least we had this beautiful small town for ourselves. The guide gave us an hour of free time, which was enough in the rain, with nothing much to do but see small harbor and few shops. I have been to Portofino several times, and during sunny day, it’s something else! Tourists, atmosphere, walks, view from far, boats in the harbor. We didn’t enjoy any of this this time, so we will have to come back here again! [haha].


Asi po půl hodině jsme se konečně dopravili do Portofina:)! Hned jsem si vzpomněla na Orlando a Portofino Bay Hotel v Universal Studios! Ta podoba je dokonalá, v Orlandu je totiž přesná kopie tohohle romantického městečka, venkovní restaurace, molo u přístavu a celkový design věrně odpovídá, jenom tam tenkrát bylo narváno, zatímco tady nikdo [haha]. Nevím, jestli to bylo počasím nebo obdobím (asi obojím), kromě našeho autobusu tam nikdo nebyl, ale aspoň jsme měli městečko sami pro sebe. Průvodkyně nám dala hodinu na šmejdění, což v dešti bohatě stačilo, nic tam totiž kromě malinkého přístavu a pár obchůdku není. V Portofinu jsem přitom byla už několikrát, a když svítí sluníčko, je to něco úplně jiného! Turisti, atmosféra, procházky, výhled do daleka, hemžení lodiček v přístavu. Nic z toho jsme si tentokrát neužili, takže se sem budeme muset ještě vrátit! [haha].

After making a push in the public transport on our way back to our bus (for both ways of course without a ticket since the guide didn’t buy them – and than you buy an expensive trip with an American agency!) We visited St. Margherita. Weather has improved, and with it our mood. We started at the center near a large church where you can walk through tiny streets of the pedestrian zone, around cute boutiques, restaurants, cafes, bistros and bakeries where you can buy fresh bread, mortadella, olives, vegetables and fruits. Of course, we stopped to get some snack and a drink (aperol spritz [yaaay] and coffee) as proper tourists.


Po mačkanici v MHD při zpáteční cestě k našemu autobusu (k tomu jsme obě cesty jeli na černo, protože průvodkyně samozřejmě neměla lístky – pak si kupte drahý výlet s americkou cestovkou!) jsme navštívili Svatou Markétu. Počasí se zlepšilo, a s ním i naše nálada. Začali jsme v centru u velkého kostela, odkud se můžete vydat malinkými uličkami po pěší zóně, kolem roztomilých butiků, restaurací, kavárniček, bister a pekáren, kde si můžete koupit čerstvé šabato, mortadelu, olivy, zeleninu a ovoce. Samozřejmě jsme se tu jako správní turisti zastavili na svačinku a drink (aperol spritz [yaaay] a kafíčko).

Finally we went to see Genoa. It was a pity we couldn’t switch it up, it was so sunny in the afternoon and Genoa’s main street often has a roof, so we could be there during the rain in the morning, and enjoy sunny afternoon in Portofino! Well, at least we had a nice and warm walk. We visited the native house of Christopher Columbus, smallest museum in the world, for 3 euro per person, we saw two tiny rooms, with almost nothing, so a classic trap for naive tourists! – us:) Besides our family there was no one (well, first of all no one else would fit). Other tourists were probably smarter, and found it on the Internet beforehand. What’s more important though is the question whether it really is the house of Christopher Columbus, or whether someone used the only ancient house in the neighborhood and made a good deal of it:)


Nakonec jsme se jeli podívat do Janova. Škoda, že jsme to neměli otočené, odpoledne už bylo krásně a Janov má hlavní třídu často zastřešenou, takže jsme se tu mohli projít za špatného počasí ráno a Portofino si užít odpoledne, za sluníčka! No nic, aspoň jsme tu za pěkného počasí viděli rodný domeček Kryštofa Kolumba, nejmenší muzeum na světě, a za 3 Eura vstupného na osobu jsme viděli dva kumbálky, kde skoro nic nebylo, takže klasická past na hloupé turisty! – což jsme byli my:) Kromě naší rodiny tam nikdo nebyl (no, on by se tam ani nikdo další nevešel). Ostatní turisti byli nejspíš chytřejší a recenze si předem našli na internetu. Navíc je otázka, jestli ten domeček někdy Kryštofa Kolumba vůbec viděl, nebo jestli někdo dodatečně nevyužil jedinou nespadlou barabiznu v okolí a udělal si z ní dobrou živnost:)

Nahoře vidíte domeček Kryštofa Kolumba

We also looked into the enormous Duomo San Lorenzo Cathedral and walked through the most famous street in Genoa, Garibaldi, with several beautiful palaces. The most beautiful one, the Red one, belonged to the family of Philipp Ferrary, the greatest collector of postage stamps of all times, who also owned blue Mauritius, which is today in the Czech collection.


Taky jsme se podívali do obrovské katedrály Duomo San Lorenzo a prošli nejslavnější ulici v Janově, Garibaldiho, ve které stojí několik nádherných paláců. Nejkrásnější z nich, Červený, patřil rodině Filipa Ferraryho, největšího sběratele poštovních známek všech dob, kterému patřil i modrý Mauritius, který je dnes v české sbírce.

The best experience was however at the end. We tasted the finest and most famous pesto in Italy, made personally by the owner and chef of a very well known restaurant. He even showed us how to prepare the basil and let us mix it and eat it during lunch. The chef, the owner, is really an expert; he even gave his pesto several times to the pope! He showed us a whole photo album with famous celebrities, and he was not a bit full of himself, he was kind to us, he personally cooked us and served us. It was a great experience that made everything so much better since the morning began so infamously [haha] – once we go to our ship, we complained immediately and received third of the price back! Principle: Complain like an American! – Which means to stay stubborn and don’t give up! Definitely recommend this technique!:)

After late lunchtime, we took a moment to spare and then returned back to the boat since we had to sail to Livorno, where we planned to visit Pisa and Florence. But about all of that next time:)!


Nejlepší zážitek přisel na konec. Ochutnali jsme nejslavnější a nejlepší pesto v celé Itálii, udělal nám ho osobně vlastník a kuchař místní nejvyhlášenější restaurace v jedné osobě. Dokonce nám ukázal, jak se z bazalky připravuje a nechal nás to vyzkoušet a při obědě pak sníst. Pan kuchař, podle nějž se jmenuje jeho restaurace, je opravdu frajer, svoje pesto dokonce už několikrát osobně dělal pro papeže! Ukázal nám celé album fotek se slavnými osobnostmi, a přitom nebyl ani trochu nafoukaný, kamarádsky se nám věnoval, osobně nám uvařil a pak nás obsluhoval. Byl to fakt super zážitek, který nás smířil s jinak ne moc povedeným výletem, který začal tak neslavně [haha] – Však jsme ten výlet na lodi taky hned reklamovali a vyrazili z nich zpátky třetinu ceny! Zásada: Stěžovat si jako Američan! – což znamená neústupně a nenechat se odbýt! Rozhodně doporučuju!:)

Po pozdním bezva obědě jsme dostali ještě chvilku volného času a pak už vyrazili zpátky na loď, protože jsme odplouvali brzo večer do Livorna, kde jsme plánovali navštívit Pisu a Florencii. O tom ale zase příště:)!

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *