Hello people:) Today we will look at a city that is not so often even visited by local Italians, since it’s at the end of the big shoe (as it looks on the map), the city of mafia and Sophie Loren … to Naples. Our ship docked almost in the center, which was perfect because we didn’t take tour trip and saw everything on our own. Don’t get me wrong, they offer plenty of trips, but we have been on almost all during our past cruise so we wanted to browse on our own. So, sadly, I won’t show you photos from Pompeii, Vesuvius or Capri, but our city, and local tour today through wide streets in the center and the narrow alleyways in the harbor. We also visited an ancient royal castle with a beautiful view of the surrounding area. So no more delays and let’s get to it.
Ahoj lidi:) Dneska se podíváme do města, kam se hned tak každý návštěvník Itálie nevypraví, protože je to až na konci téhle vysoké botičky (jak vypadá na mapě), do města mafie a Sophie Lorenové, kousek pod činnou sopkou … nebudu vás už dál napínat – do Neapole. Naše loď zakotvila skoro v centru, což bylo bezvadný, protože jsme si nemuseli vzít výlet a všechno si prošmejdili sami. Nemyslete si, výletů nabízejí dost, ale my jsme na zajímavých místech v okolí už byli při minulých plavbách. Takže vám dneska neukážu fotky z Pompejí, z Vesuvu, ani z ostrova Capri (tam jsem byla dokonce dvakrát). Zato vás protáhnu širokými třídami v centru i uzoučkými uličkami v přístavu. Navštívíme i zdejší starobylý královský hrad s krásnou vyhlídkou do dalekého okolí. Takže žádné zdržování a jdeme na to.
A wide street from the harbor leads to a small castle and another castle, the big one, right on the hill, above it. Our phone navigation has shown us to go right to the waterfront; the broad street led us into a narrow street to the Naples Basilica. We admire and visit churches quite often, we are interested in its historical monuments, and this one was especially, very beautifully decorated.
Z přístavu vede široká třída, která začíná malým hradem a další hrad, velký, je hned na kopci nad ním. Navigace v mobilu nám ukázala, že máme jít po nábřeží doprava, ze široké třídy nás vedla do užší ulice k neapolské bazilice. Kostely navštěvujeme docela často, zajímají nás jako historické památky, a tenhle byl obzvlášť krásně vyzdobený.
From there, we continued on even more narrow streets. We didn’t hesitate and went on to get a cable car that took us for one euro (good price!) to a giant hill, with an old castle (maybe there used to be a king?), Anyway we were glad we didn’t have to get there on foot!). As an orderly tourist, of course we bought tickets (they were quite expensive), and like on purpose, nobody wanted to see them! We were holding them in hand, looking around for staff, which we were going to show them to, the guards were just chilling, but no one showed any interest to see our tickets! The view from the top was however stunning, the weather was beautiful, so we saw the whole town, the bay and the islands around it.
Od něj jsme pokračovali už mnohem užšími ulicemi, ve kterých to ale opravdu žilo. Ani jsme se nenadáli a dorazili k lanovce, která nás za jedno euro (dobrá cena!) svezla do strašnýho kopce, na jehož vrcholku stojí stará pevnost (možná tam bydlel i král?, v každém případě jsme byli rádi, že jsme se tam nemuseli trmácet pěšky!). Jako spořádaní turisté jsme si samozřejmě koupili lístky (byly docela mastný), a jako na potvoru je nikdo nechtěl vidět! Furt jsme je drželi v ruce, rozhlíželi se a hledali, komu bysme je ukázali, hlídačů tam byla spousta, ale nikdo o naše lístky neprojevil nejmenší zájem:( Vyhlídka z pevnosti ale byla parádní, bylo krásný počasí, takže jsme viděli celé město i neapolskou zátoku a ostrovy kolem ní a udělali si spoustu fotek.
It was worse on the way back, down hill. We saw our ship in the harbor, and it seemed quite close to us (which turned out to be an optical illusion due to the fact that it was huge). We decided to go down on foot (the cable cart went anyways in a different direction), and gladly made our way down. However, the only way back was on stairs, and not normal ones, but for horses. I absolutely don’t understand how can anyone still live in all the houses around there? How do they go shopping? To school? To work? Do they always walk miles along the stairs? We even passed by a tiny hotel – I wouldn’t want to stay there! [haha]. Although the view is unbelievable, I wonder how do they travel with their bags up here?
Horší to bylo s cestou zpátky. Z kopce jsme v přístavu viděli naši loď a zdála se nám docela blízko (což se ukázalo jako optický klam způsobený tím, že je obrovská). Pohrdli jsme tedy lanovkou (stejně vedla na druhou stranu) a radostně vykročili, že do přístavu snadno dojdeme pěšky – navíc to bylo s kopce. To jsme ale ještě netušili, že do přístavu vedou jenom schody. Byly nekonečné. Navíc to nebyly schody normální, ale dlouhé schody pro koně, na kterých člověk pořád musí měnit krok. Absolutně nechápu, jak v domech kolem nich vůbec může někdo žít? Jak chodí na nákupy? Do školy? Do práce? To se pokaždé táhne kilometry po schodech? Dokonce jsme minuli hotel, tam bych se teda nechtěla ubytovat! [haha]. I když výhled maj hosti určitě bezkonkurenční. Ale jak tam dostanou kufry?!
Like everything, these endless stairs finally ended and we stumbled into the streets and were slowly going to kiss the ordinary floor:) But we didn’t, and instead collided into the smallest bunch, hid our handbags under the t-shirt and quickly walked through because the streets looked like from a gangster movie! In the narrow, dirty streets there were strange, angry looking people, neglected shops, flats and houses had open doors, we were able to see straight into the kitchen, from where the locals watched us neatly over a plate of smoky spaghetti. Above, hanged clothes, motorbikes going around us, we were just waiting for someone to wipe out our bags. We were even approached by a biker who stopped us to sell us a stolen mobile. We were really relieved when we finally reached a touristic street.
Jako všechno, nakonec skončily i tyhle nekonečný schody a my doklopýtali do ulic a pomalu se chystali políbit obyčejnou dlažbu:) Ale neudělali jsme to a místo toho se srazili do co nejmenšího hloučku, schovali kabelky pod tričko a mazali co to šlo pryč, protože to tam vypadalo jako v gangsterským filmu! V úzkých špinavých uličkách byli divný zamračený lidi, zanedbaný krámky, byty měly otevřený dveře a my viděli rovnou do kuchyně, odkud nás nevraživě pozorovali jejich obyvatelé nad talířem s kouřícími špagetami. Nad hlavami nám vlálo prádlo rozvěšené na šnůrách, každou chvíli se kolem nás prořítila motorka a my jenom čekali, kdy nám někdo vyrve peněženku. Na rohu u nás dokonce jeden motorkář zastavil a nabízel nám k prodeji zjevně kradenej mobil. Fakt se nám ulevilo, když jsme konečně došli na normální ulici.
The journey took us a lot longer than we expected, so we had to hurry up to not miss our boat. The last thing we photographed in Naples was a memorial in the port devoted to the memory of the refugees who died at sea in the last couple of years. They contain personal belongings of one of them, whose name has never been found.
Cesta nám trvala mnohem dýl než jsme čekali, takže jsme sebou museli hodit, aby nám neodplula loď. Poslední, co jsme si v Neapoli vyfotili, byl dojemný památník v přístavu, věnovaný památce uprchlíků, kteří v posledních letech zahynuli na moři. Jsou v něm uloženy osobní věci jednoho z nich, jehož jméno se nikdy nezjistilo.
We came back on the boat pretty tired and kind of subconsciously headed straight to get a pizza in the pizzeria:) By the way, pizza was apparently invented here in Naples.
Na loď jsme se vrátili docela utahaný, a nějak podvědomě jsme v ní zamířili rovnou do pizzerie a dali si pizzu:) Tu v Neapoli prý dokonce vynalezli!
I read what u wrote … i had same observations for the city of Naples, actually had anxiety , worry and uneasiness while walking in the streets … i felt of insecurity in thr city