So we have another day and another stop, this time in Gibraltar! Just the name! Gi-bral-tar! That sounds so exotic! Our trip started early in the morning (which is, by the way, so exhausting, starting so soon, it shouldn’t start before noon so we can get some sleep, because otherwise what is this holiday?! – terror [haha]! But what can we do, we went for breakfast and later drove in a small bus from the harbor to the cable car we had to take to get a nice view over the top rocks. Well, actually before we even got on it, there was a giant queue, we had to wait till it frees up! We even suggested to go further and return to the cable car once it’s free, but our driver didn’t have gas [haha]! Well, do you understand that? So we went to see a local park, which was just a short walk from the platform, and it turned out to be quite a nice walk – the park was really beautiful – lots of exotic flowers, bridges over the valley, sculptures, benches, and lots of sunshine.
Tak tu máme další den a novou zastávku, tentokrát na Gibraltaru! Už ten název! Dži-bral-tar! To je přece něco fakt exotického, sem se člověk hned tak nepodívá! Výlet začal už brzo ráno (to je mimochodem pěkná blbost, začínat takhle brzo, jako by to nešlo až před polednem, aby se člověk mohl trochu prospat, protože jinak co je tohle za prázdniny?! – teror!!, ranního vstávání máme přece za celý rok plný zuby!). Ale, co se dá dělat, nějak jsem se vypotácela na snídani a malinkým autobouskem jsme vyrazili z přístavu k lanovce, kterou jsme měli vyjet na jeden vrcholek zdejších skal. Tam ale byla obří fronta, takže bysme se pěkně načekali! Dokonce jsme navrhli, ať jedeme dál, a k lanovce se vrátíme, až se uvolní, ale náš řidič neměl benzín! No, chápete to? Tak jsme se šli mezi tím podívat do parku, který je kousek od nástupiště, a nakonec se to ukázalo jako docela hezká vycházka – park byl fakt pěknej – spousta exotických kytek, můstky přes rokle, sochy, lavičky, klídek a sluníčko.
Meanwhile, the queue has shrunk and we have finally got on:)! And there, I’m not exaggerating, an amazing view! We saw the whole city; a huge rock (we later visited– what an experience!), the bay, and we even saw Africa, which quiet close and free-running monkeys! As soon as we boarded the cable car, our guide warned us to hide everything, otherwise we would get it all stolen, these cute monkeys pull it off and you never see it again! We said to ourselves, “certainly, we know it, it’s the usual warning – but it was true! There was about six or seven of these, different sizes, young and old, and they all did as if nothing, sitting, looking all cute, but as soon as someone went out of the shop, carrying something, they immediately jumped you, trying to steal it. It happened to us too, dad bought us all an ice cream, carried it to us in a brown paper bag, and one jumped on him, and tried to rip it off! But dad didn’t give up, the bag held tight, so it just broke a bit, but our frozen Snickers were safe and sound [ufff]! Although I rather wonder, how would they unpack this ice cream? We had a similar situation two years ago in Malaysia, we actually bought them ice cream on a stick, and they were reasonably holding them, and when one impatiently took it by the other cold end, she just dropped it because it was too cold. Well, Snickers doesn’t have any wooden stick, so maybe it’s a pity that at least one of the monkeys didn’t steal it so we could observe what they would do with it.
Fronta se zatím smrskla a my konečně vyjeli na vyhlídku. A tam, nepřeháním, dobrá podívaná! Shora jsme viděli celý město, obrovskou skálu (do tý jsme pak šli – zážitek!), zátoku, dokonce až Afriku, která je odtud kousek, a hlavně, volně pobíhající opičky! Už při nástupu na lanovku nás průvodkyně varovala, ať si všechno schováme, jinak že si pro všechno doskočí, vytrhnou nám to a už to nikdy neuvidíme! Říkali jsme si: To určitě!, známe to, jde o obvyklý strašení – ale byla to pravda! Opiček tam bylo asi šest nebo sedm, různě velký, mláďata i starší, a všechny dělaly, jako by nic, klídek, seděly, koukaly, ale jak někdo šel z prodejny a něco si nesl, hned se po něm vrhly a snažily se mu to ukradnout! Stalo se to i nám, tatínek nám všem koupil zmrzku, nesl nám ji v pytlíku, a jedna se po něm hned vrhla a snažila se mu ho vyrvat! Ale tatínek se nedal, pytlík držel pevně, takže mu ho akorát roztrhla, ale mražený Snickers ubránil! I když, docela by mě zajímalo, jak by si ty zmrzliny opičky rozbalily a jedly, protože podobnou situaci jsme před dvěma lety zažili v Malajsii, tam jsme opičkám dokonce koupili nanuky na dřívku, a ony je za to dřívko způsobně držely, a když jedna nedočkavá chňapla po druhém konci, hned ten nanuk pustila, protože jí studil! A Snickers žádný dřívko nemají, takže je možná škoda, že aspoň jeden ty gibraltarský opičky neukradly, abychom viděli, co by s ním udělaly.
Once we looked around the area and observed these cute monkeys, we went back to the cable car and drove down a bit, about half a way, to the entrance of the madly long tunnels cut in the rock. They have been carved here about 250 years ago for military reasons, to defend the colony against pirates and foreign soldiers. They had put so much work in them; they primarily used them to shoot on ships at sea. By time, they allocated additional and additional tunnels, they are now tens of kilometers long, so I the rock is now like looking like a cheese!:) They lead uphill with hills, many of them are accessible to the public, and they also have a museum and especially a beautiful view from those slopes used for cannons. From the top you can see a local airport that is truly original – a road for cars and bikers that ride to neighboring Spain divides the airport runway. There are traffic lights on both ends, so once a plane takes off or lands, the line of cars, motorbikes, and people stops, and waits, until its safe to pass by again [haha].
Když jsme se dost nakoukali po okolí a vyblbli s opicema, zase jsme nasedli do lanovky a sjeli kousek dolů, asi do půl kopce, kde byl vstup do šíleně dlouhých tunelů vysekaných ve skále. Ty tu začali hloubit už asi před 250 lety z vojenských důvodů, kvůli obraně kolonie proti pirátům a cizím vojákům. Měli v nich spoustu děl, kterejma stříleli na lodě na moři. Furt přitom přidělávali nový a nový tunely, jsou jich desítky kilometrů, takže počítám, že skála je teď jako ementál!:) Vedou do kopce i s kopce, hodně jich je přístupných veřejnosti, mají v nich i muzeum a hlavně krásnej výhled z těch škvír pro děla. Shora jde vidět i letiště, který je fakt originální – napříč skrz něj totiž vede silnice, po který jezdí auta a cyklisti do sousedního Španělska, na obou koncích jsou semafory, a když startuje nebo přistává letadlo, ta šňůra aut, motorek, a lidí se pěkně zastaví a spořádaně čeká, než je zase pustí dál!
Once we climbed out of the tunnels (some were really narrow and tiny – even for me!) and returned to the minibus, we still crossed the center, around the mosque, which is said to be absolutely unique in Europe, the minaret has instead of a half moon full moon. And there are only three mosques in the world that the King of Saudi Arabia has allowed them to do it! Well, I don’t know if it’s true, I’m going to observe mosques from now on in more detail!
Když jsme vylezli z tunelů (některý byly fakt úzký a nízký – i pro mě!) a vrátili se do minibusu, ještě jsme projeli centrem, a taky kolem mešity, která je prý v Evropě naprosto ojedinělá, na minaretu má totiž místo půlměsíce celej měsíc, a to mají jen tři mešity na světě, kterejm to extra povolil král ze Saúdský Arábie! No, nevím, jestli je to pravda, a tak se teď budu po mešitách víc dívat, jestli nám průvodkyně nevěšela bulíky na nos!
On the way to the harbor, we passed by the local cemetery, which lies in a steep rock, one even wonders how do the relatives go there to visit it? Well, before returning to the ship, we saw several red telephone booths in the center that they have in England (however, Gibraltar is also a British colony – even though cars drive like us in Europe, on the right). Apparently, those booths are the second most photographed attraction in Gibraltar, right after the famous big rock!
Well, I have to say that we really enjoyed it, and I would come back again! It’s a pity that we didn’t have more time, because it’s just a short ride to Africa, and the port has ferries that run several times a day – a trip to Morocco would not be bad! Well we saw Morocco over the sea strip, but maybe we’ll see it next time!
Při cestě do přístavu jsme minuli místní hřbitov, který leží v prudký skále, až se člověk diví, jak tam asi pozůstalí chodí na návštěvu? Před návratem na loď jsme v centru viděli několik červených telefoních budek, jaký mají v Anglii (však je Gibraltar taky britská kolonie – i když tu auta jezdí po evropsku, tedy vpravo). Ty budky jsou prej druhá nejvíc focená atrakce na Gibraltaru, hned po tý zdejší slavný velký skále!
No, musím říct, že jsme si to fakt užili, a klidně bych se sem zase někdy vrátila! Škoda jen, že jsme neměli víc času, protože malej kousek odtud je Afrika, kam jezdí několikrát denně trajekt, a takovej výlet do Maroka by nebyl špatnej! Takhle jsme Maroko jen viděli přes proužek moře, ale třeba se tam podíváme příště!