Northern Beach and Banana Plantation

Northern Beach and Banana Plantation

Hello everyone! So I finally got some time to get back to my blog, so I’m continuing with a great adventure on Maui! I have prepared some photos from our expedition to the northern beach of the island, and from banana plantation! Maui is an island of sugarcane and pineapples; you see it on every step. Sugarcane is actually a very large grass and pineapples grow on Maui like kohlrabi in Czech Republic, with stem above the ground:) As usual, we did not want too get up in the morning, who is on a rush when on Hawaii, right? So we headed out at around noon. We packed hotel towels, bathing suits, a change of clothes, and of course GoPro:) From Waikiki, it is around a 45 minutes ride across the island. It takes a chunk of time before you actually get out from busy Honolulu. The path leads past an extinct volcano, the crater with hidden old military base, then around the Pearl City with a nearby famous Bay Pearl Harbor, through fields and woods to the big Hawaiian attraction – Polynesian cultural center. The locals are indeed very proud of it here, flight attendance even hand our questionnaires asking if tourists are interested to visit this attraction. We were there few years ago, so we’ve been there this time, and rather went to visit our favorite beach. I don’t know why we like this particular one so much, when there are dozens and perhaps hundreds of others? Perhaps for its rough sand, that makes the water really transparent and beautifully blue.


Ahoj všichni! Tak už mám konečně trochu času na blog, tak pokračuju s dalším výletem na Maui! Tentokrát jsem si pro vás připravila zážitky a fotky z výpravy na severní pláž ostrova, a na banánovou plantáž! Maui je ostrov cukrové třtiny a ananasů, ty tu vidíte na každém kroku. Třtina, to je vlastně taková hodně velká tráva, a ananasy, ty rostou jako u nás kedlubny, takže na šťopce nad zemí:) Jako obvykle se nám ráno nechtělo moc vstávat, kdo by taky na Havaji spěchal, že? Takže jsme se vypravili až v poledne. Zabalili jsme si hotelové ručníky, plavky, něco na převlečení a samozřejmě GoPro:) Z Waikiki je to na severní pláže asi 45 minut po silnici vedoucí napříč ostrovem. Pořádný kus z toho zabírá než se vůbec člověk vymotá z jediného havajského velkoměsta – Honolulu. Cesta vede kolem vyhaslé sopky, v jejímž kráteru je ukryta stara vojenská základna, pak kolem Perlového města s nedalekou slavnou zátokou Pearl Harbor (tam se podíváme třeba jindy), přes pole a lesy k velké havajské atrakci – Polynéskému kulturnímu středisku. To tu mají místní ve velké úctě, a dokonce v letadle dostanete dotazník, kde se každého přijíždějícího ptají, jestli má v plánu středisko navštívit. My už tam byli před několika lety, takže jsme ho minuli a za chvilku už zaparkovali u asi oblíbené pláže. Vlastně už ani nevím, proč jsme si zasedli zrovna na tuhle, když jsou jich tu desítky a možná stovky dalších? Snad pro mimořádně hrubý písek, díky kterému je tu voda opravdu průhledná a nádherně modrá.

IMG_9704

We left the car in the parking lot right next to the beach – and we were lucky, because it was next to a parked mobile stand with coconuts and other snacks. Of course we had to try local coconuts [yaaay]. The salesman cracked it with his machete – and after cut out leftovers of coconut pieces! After pleasant refreshment we collapsed on the beach (the water was pretty cold, weak estimate of 25 degrees – its more deep than on Waikiki!). After some water splashing, we cleaned ourselves in public showers across the street, which was convenient, because the idea – all day wrapped in salt – is scary [haha]. After some relaxation we moved farther towards the local mobile shrimp restaurant. It specializes in cooked and fried shrimps, prepared in its caravan, while guests sit on a small garden – more of parking lot – full of running chickens everywhere [haha], so it was really interesting experience:) For dessert we went to a local Teds‘ Bakery! It was quite crowded and lots of desserts were sold out, so we were lucky that we got to buy something (there’s a lot of hungry local eaters). We tried a few different desserts (I ordered chocolate mouse), and each tasted and competed to see who has the best desert choice:) Of course I did!:)


Auto jsme nechali na parkovišti rovnou u pláže – a měli jsme štěstí, právě se uvolnilo místo hned vedle zaparkovaného pojízdného stánku s kokosy a jiným občerstvením. Samozřejmě jsme kokos museli hned vyzkoušet, slibně v něm šplouchalo mléko, prodavač nám ho mačetou otevřel a po dopití vydlabal kokosové kousky, takže to byla mňamka [yaaay]. Po příjemném občerstvení jsme se svalili na pláži (musím říct že voda byla docela studená, odhaduji slabých 25 stupňů – je tu totiž vetší hloubka než na naší pláži na Waikiki!). Po nějakém tom čvachtání ve vodě jsme se skočili osprchovat do veřejných sprch naproti přes ulici, což fakt bodlo, protože představa – celý den obalený v soli – je děsivá [haha]. Po odpočinkovém váleni jsme se posunuli o kus dál, do místní pojízdné krevetárny. Vaří a pečou skvělé krevety v karavanu, všude okolo pobíhají slepice [haha], takže fakt zajímavý zážitek:) Na desert jsme si zajeli do místní cukrárny Teds‘ Bakery! Měli tam docela narváno a hodně zákusků vyprodaných, takže jsme měli štěstí, že na nás vůbec něco zbylo (očividně je tu hodně místních jedlíků). Vyzkoušeli jsme rovnou několik různých dezertů (já čokoládovou myš), a mezi sebou ochutnávali a předháněli se, kdo má nejlepší mňamku:) Samozřejmě já!:)

After a major restock of energy and tons of calories we headed back to the hotel and accidentally stumbled upon a local fruit stand that has impressed us with huge bunches of bananas! The salesman even took us on his banana plantation that was just behind his counter [haha]. It was really an experience, especially standing next to a giant batch! I was a little worried we will see climbing tarantula (I think it happened in Tesco in Czech Republic?) Anyways, of curse we had to try them, and they tasted and looked completely different, tiny local banana, but excellent:) after another snack, for that day probably the fifth snack stop, we turned the other way, along the northeastern edge of the island, and headed back to the hotel.


Po doplnění energie jsme se jeli podívat po okolí, a náhodou narazili na místní stáneček s ovocem který nás ohromil obřími trsy banánů! Ochotný prodavač nás dokonce vzal na svou banánovou plantáž, která byla hned za stánkem [haha]. Byl to opravdu zážitek, hlavně stát vedle tak obřího trsu! Trochu jsem se bála, aby z nej nevylezla nějaká ta tarantule (myslím, že se to stalo v Tescu u nás v Čechách?) Banány jsme samozřejmě museli vyzkoušet, chutnaly a vypadaly úplně jinak, takový malinký místní banánky, ale výborný:) Po tomhle, ten den v pořadí už asi pátém občerstvení, jsme se zase jinou cestou, po severovýchodním okraji ostrova, vypravili zpátky na hotel.

We did not anticipate any surprises, but we had to make another stop by a big white house that was surrounded by palm trees. We couldn’t really tell what it was, it was in far distance so we turned the car on the next crossroad and headed in the direction. When we got closer, we realized it was a giant church, a temple belonging to Jehovah’s Witnesses! It had beautifully landscaped surroundings, parking, walkways with benches, yet there was nobody. We were tempted to have a look inside, but were not dressed appropriately! Actually, we have been there about 8 years ago, on a small excursion train! We though it goes to a local zoo, but instead we ended up here – we were offered to buy religious literature in many different languages. So after all, we first felt disappointed we were unable to have a look inside, but we saw it already! We were glad we remembered that old experience and with a light heart went through the mountains back to Waikiki!


Nečekali jsme už žádné překvapení, ale jednoho jsme se přece jen dočkali. Uprostřed palem jsme v dálce zahlédli veliký bílý dům který vypadal jako z jiného světa. Co to může být? Na nejbližší křižovatce jsme otočili auto a vydali se tím směrem. Byl to veliký kostel, spíš chrám, patřící Jehovistům! Okolí krásně upravené, parkoviště, cestičky s lavičkami, a nikde nikdo. V kraťasech a tílku se nehodilo jít dovnitř, a nám bylo docela líto, že bychom si zrovna tuhle atrakci nemohli prohlédnout! Bloumáme chvíli kolem, kdyby tu měli prodejnu kravat, tak si je snad koupíme, když v tom se mi rozbřesklo: Vždyť už jsme tu přeci byli, asi před osmi lety jsme se nechali nalákat polynéském kulturním středisku na výlet vláčkem, na který jediný nebyla žádná fronta. Tak teď už víte proč, vláček nejel ke zvířátkům, ani mezi exotické rostliny, ale do kostela (kde nám nabízeli ke koupi náboženskou literaturu v mnoha různých jazycích). Tak vidíte, naštěstí jsme si na ten dávný zážitek vzpomněli a s lehkým srdcem vyrazili skrz hory zpátky na Waikiki!

Napsat komentář