Jordan – Petra (Treasury)[8 stop]

Today was a really exciting day! For A: We went to the Lost City of Petra, which you surely know from Indiana Jones and the Last Crusade; for B: I rode on a little donkey, C: we got to smoke local shisha (really strong one!), And D: I cuddled with cute puppies. For one day a pretty good program, don’t you think?


Dneska byl fakt vypečenej den! Za A: vypravili jsme se do Ztraceného města Petra, které určitě znáte z filmu Indiana Jones a poslední křížová výprava; za B: jela jsem na roztomilým oslíčkovi, za C: kouřila jsem místní šíšu (fakt síla!), a za D: mazlila jsem se s roztomilými štěňátky. Na jeden den docela dobrej program, ne?

But lets go nicely in order. After three days at sea we docked in Jordan. The night before, we saw tiny lights from the balcony that were the shore of Saudi Arabia, and in the morning, when we peered out of the window, the flag of Israel, which is in sight from the Jordan port of Aquaba. All of these countries are so close to each other that I received several messages; Welcome to Israel, Welcome to Jordan, Welcome to Saudi Arabia, and meanwhile several times Welcome to Egypt.


Ale abych to vzala popořádku. Po třech dnech na moři jsme zakotvili v Jordánsku. V noci před tím jsme z balkonu viděli světýlka na pobřeží Saúdské Arábie, a ráno, když jsme vykoukli z okna, zase vlajku Izraele, který leží na dohled od jordánského přístavu Aquaba. Všechny tyhle země jsou od sebe tak blízko že mi na mobil chodily střídavě zprávy Vítejte v Izraeli, Vítejte v Jordánsku, Vítejte v Saúdské Arábii, a mezitím několikrát Vítejte v Egyptě.

The meeting for our tour was early in the morning, and Petra was a good two-hour drive from Aquaba. When we bought the trip, we read that the bus probably would not meet the standards we are used to. It was absolutely true. It was much better than what we ever had, at least in terms of things that I consider important. Above all, there was Wi-Fi, and much faster Internet than on the ship, which is important to me, at least I managed to make one blog post on my way. The driver had a well-tuned air conditioning (which seems to be a basic thing but its not, its often freezing while its 40 C outside). The speakers did not rumble at all, which is often a problem and you feel like your head will fall off after a 4-hour trip of mad yelling (luckily he was a great tour guide).


Sraz na výlet už byl brzo ráno, Petra je totiž od Aquaby dobré dvě hodiny jízdy. Když jsme si výlet kupovali, v prospektu psali, že autobus asi nebude odpovídat standardům, na které jsme zvyklí. Byla to naprostá pravda. Byl totiž mnohem lepší, než jaké nás vozily v jiných státech, alespoň pokud jde o věci, které já považuju za důležité. Především tam bylo Wi-Fi, a s mnohem rychlejším internetem než na lodi!, což je pro mě důležité, aspoň jsem si cestou stihla dodělat jeden příspěvek na blog. Řidič měl dobře seřízenou klimatizaci (což vypadá jako samozřejmost, ale není, protože na vás často funí naprostá ledárna a venku je přitom 40 C, takže rýma na pochodu). Reproduktory neřvaly – jindy nám často po 4hodinovém výletu málem upadne hlava z hlasitého blábolení průvodce (ten dnešní naštěstí mluvil jen občas a sympaticky k věci).

The way there went fine [haha – we had Wi-Fi – maybe you saw on Instastories], there was nothing interesting, all around just desert and big stones, sometimes few donkey eating invisible grass, and one slow-moving camel across the road (they even have street signs “Watch Out Camel”)[haha]. After two hours, we arrived in the city of Petra, a pretty modern city compared to its ancient neighbor. We parked next to the Mövenpick hotel, where we received our lunch vouchers straight away. Now it was early morning and we headed for our main destination.


Cesta uběhla dobře [haha – to bylo tím Wi-Fi – možná jste to viděli na Instastories], venku vcelku nic zajímavého, všude samá poušť a velké kameny, mezi tím občas oslík okusující neviditelnou trávu, a přes silnici pomalu přecházející velbloud (dokonce tu mají dopravní značky Bacha velbloud!). Po dvou hodinách jsme dorazili do města Petra, moderního a zjevně žijícího ze svého stejnojmenného starověkého souseda – ztraceného skalního města. Zaparkovali jsme vedle hotelu Mövenpick, kam jsme rovnou vyfasovali poukázky na oběd. Teď bylo ale ještě ráno a my vyrazili směrem k našemu hlavnímu cíli.

The Stone Town of Petra is the main Jordanian attraction, and it also corresponds to the admission – $ 75 ($ 1,800!). That’s a pretty expensive ticket, huh? From the gate, a long dusty road leads to its own city, which is soon tapering into the rock gorge that is very narrow. There are huge crowds of visitors in both directions, two-seat carts driven by a horse, donkeys carrying chubby tourists, horses, and so much confusion since it was so busy, I was afraid that some of the animals would bump into me if I didn’t jump away in time. It was not an exaggerated fear, an old Japanese from our group was thrown out of the road by a running horse, luckily didn’t get injured, but was pushed several yards forward. As the Jordan’s seemed to me considerate and kind, when they were driving or riding a horse, they didn’t show much care, and were rather reckless. I would like to see what they would do if there was some misfortune.


Kamenné město Petra je hlavní jordánská atrakce, a tomu taky odpovídá vstupné – v přepočtu 75 amerických dolarů (tedy 1 800 korun!). To je pěkně mastná vstupenka, co? Od brány vede k vlastnímu městu dlouhá prašná cesta, která se brzy zužuje do skalní soutěsky, místy pěkně úzké. Valí se po ní davy návštěvníků oběma směry, do toho se řítí dvoumístné vozíky tažené koněm, oslíci vlekoucí na hřbetě tlusté turisty, koně, no prostě zmatek, až jsem se chvílemi bála, že mě některé z těch zvířat sejme, když nestačím uskočit. Nebyla to přitom přehnaná obava, jednoho starého Japonce z naší skupiny nabral cválající kůň s vozejkem a bylo velké štěstí, že ho neporazil, ale jenom pár metrů tlačil před sebou, než ho někdo strhnul na kraj cesty, jinak by ho ušlapal! Jak mi Jordánci připadali ohleduplní a milí, když řídili vozejk nebo jeli na koni, neznali bratra. To bych chtěla vidět, co by dělali, kdyby došlo k nějakému neštěstí.

Otherwise, the gorge is beautiful; to the left and to the right perpendicular high rocks and carved ancient reliefs and remnants of the ancient dwellings. The last curve in the narrow window suddenly outlined the main attraction that we have traveled to see, famous Treasury from Indiana Jones! Just a few steps away and one of the most famous buildings in the world is in front of us! I traveled a lot of countries (I counted about one hundred) and saw a lot of touristic attractions, and almost all looked better on photos than in reality. But here, it was the opposite. I will not bother you by describing it; just look at the photos 🙂


Jinak soutěska krásná, vlevo a vpravo kolmé vysoké skály a v nich vytesané starobylé reliéfy a zbytky dávných obydlí. Cesta se různě klikatila, jak ji prý kdysi dávno vymlela voda (v poušti!, kde se tu asi tak vzala?). A za poslední zatáčkou v úzkém průzoru najednou obrysy hlavní atrakce, kvůli které jsme se sem takovou dálku táhli až z Evropy, slavné Pokladnice z filmu Indiana Jones! A už jenom pár kroků a jedna z nejslavnějších staveb světa je před námi v plné kráse! Procestovala jsem fakt hodně zemí (počítám, že tak asi sto) a viděla přitom spoustu turistických atrakcí, a skoro všechny vypadaly na prospektech líp, než ve skutečnosti. Ale tady to bylo naopak. Nebudu vás zdržovat popisováním, stačí když se mrknete na fotky:)

After we adored and browsed the spectacular sculpture in the rock, we looked around, and suddenly I see, an old man-bedouin in the corner, near his shop. I came closer and saw he’s knocking the rest of the charcoal out of the shisha. He smoked! Of course, we immediately rushed to him, asking if he would make for us one too, but he said it was his private one and it was Ramadan, so he could not do it anyway. But twenty dollars did its magic, and he took us behind his refreshment stand, took out his old and pretty smoked water pipe, some small bag of tobacco from his shirt pouch, put the coals directly on the tobacco (which we never tried but just heard it was common in Arabia), and we were ready to smoke. Of course, he didn’t have mouthpieces so we made them from our tight palms, and for a spontaneous moment, what an experience. We could see his happiness from our interest, on his wide, sincere and satisfied smile, that consisted of about four teeth, which looked rather burned. I will never forget this experience! But who can say they smoked shisha by the Treasury in Petra!


Když jsme se pořádně vynadívali na tu nádheru vytesanou ve skále, rozhlídli jsme se taky kolem, a najednou koukám, dědeček-beduín v koutku něco kutí, jdu blíž a on vyklepává zbytky uhlíků z hagaru. On tam kouřil šíšu! Samozřejmě jsme se k němu hned vrhli, jestli by nám taky jednu udělal, ale on že né, že to je jen soukromě pro něj, a navíc že je ramadán, takže se to stejně nemůže. Ovšem dvacetidolarovka udělala svoje, zatáhnul nás za stánek s občerstvením, vybalil svou prastarou a pěkně zakouřenou šíšu, uhlíky dal přímo na tabák (což jsem ještě nezažila a jenom slyšela, že se to v Arábii dělá), a za chvilku jsme si mohli zakouřit. Náustky samozřejmě neměl, tak jsme si je udělali ze sevřené dlaně, a i když to chutnalo všelijak, byl to zážitek. Na jeho široký, upřímný a spokojený úsměv sestávající asi ze čtyř zubů, které navíc vypadaly jako ohořelé vánoční františky, nezapomenu asi nikdy! Ovšem kdo může říct, že kouřil šíšu proti Pokladnici v Petře!

Apparently, it used to be a treasury of the ancient pirates that hid fortune in its decorative vases on the facade. The Bedouins probably believed it, which is evidence of bullet traces. They were lazy to climb to the height, so they simply shot into the vases.


Tím se dostavám k názvu té hlavní atrakce. Pokladnice se jí říká podle legendy, že si v jejích ozdobných vázách na fasádě schovali poklad dávní piráti. Beduíni tomu asi věřili, o čemž svědčí stopy po kulkách. Byli líní do té výšky vylézt, tak se vázy prostě pokoušeli rozstřílet.

The town of Petra is situated far into the valley surrounded by rocks, where you can get in on a camel, and when you are afraid of heights, there is a cute little donkey – I went on it [yaaay].


Vlastni město Petra se rozkládá ještě daleko do údolí obklopeného skalami, kam se můžete nechat dovézt na velbloudovi, a když se bojíte výšek, sveze vás tam roztomilý mini oslík – což jsem využila.

A lot of locals live in the touristic part of Petra. There are also real Bedouins, wind-blown, skin-sun-burned and strangely glazed (they reminded me of Jack Sparrow). They have plenty of souvenir stalls, unlike other destinations, their souvenirs look locally and some even have a well-made patina as if they were ancient. We all bough big red scarfs to put around the head (they call it Palestine), because the sun was really burning (around 40 C), and it could be used against the sandy wind.


Z turistického ruchu v Petře žije spousta místních obyvatel. Jsou mezi nimi i skuteční beduíni, ošlehaní větrem, s kůží spálenou sluncem a zvláštně nalíčenýma očima (připomínali mi Jacka Sparrowa). Mají tu spoustu stánků se suvenýry, na rozdíl od jiných destinací tyhle ale vypadají místně a některé mají dokonce dobře udělanou patinu, jako by byly starobylé. Mamínka si koupila rolničku, a já s celou rodinou velký šátek na hlavu (říkají mu Palestina), což byl dobrý nápad, protože sluníčko fakt dost pražilo (v přístavu prý bylo 40 C).

On the way back, we stood for a moment at the prospect of the rocky valley, there was a shop and a café, and about seven small puppies. They were all siblings, but all looked completely different! Their mum was very cute, but looked tired. The puppies were immediately playful, they were climbing onto us, and so we spent the whole break with them with almost no time to take pictures of the valley (the reason why we stopped [haha]).


Po cestě zpátky jsme se stavili na chvilku na vyhlídce nad skalním údolím, byla tam i prodejna a kavárna, a před ní se batolilo asi sedm malých štěňátek. Byli to sourozenci, ale každý naprosto jinak barevný! Jejich maminka byla ke psům v okolí zřejmě velmi vstřícná:) Štěňátka se k nám hned tulila, různě na nás lezla, takže jsme celou přestávku strávili jejich hlazením a na fotografovaní údolí nám nezbyl skoro žádný čas.

We returned to the ship exhausted, the heat, and so much walking did pretty much kill us, plus we didn’t sleep very much the night before, so I look forward to the upcoming six days at sea that are ahead of us before we arrive to United Arab Emirates. At least I’ll have time to catch up with all the rest of my blog, and write posts about previous stops.


Na loď jsme se vrátili docela utahaní, v Petře jsme nachodili hodně kilometrů a v noci toho moc nenaspali, takže se docela těším na šest dní na moři, které jsou před námi, než doplujeme do Spojených arabských emirátů. Alespoň budu mít čas dohonit všechny resty, které mám na blogu, a napsat příspěvky o předchozích zastávkách.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *