Flight to the South Pole

Flight to the South Pole

Chellou everyone! [yaaay]:) For today I have prepared some photos and information about our flight to the South Pole [brrr]. But first a little detour: we often hear that someone has been at the South Pole, that many tourists get there, one would even expect its crowded like in Disney Land! In fact, it is not – people (and especially journalists, they are literally specialists) confuse the Antarctic coast with its centre. They often consider, a tourist expedition by a giant cruise ship passing through the Drake Strait for a few hours, using boats to transport passengers to visit the penguins on the Antarctic Peninsula, as an expedition to the South Pole. This is not however accurate. From the shore of the seventh (sixth, fifth or fourth – depending how is icy continent variously labeled according to how and where are continents perceived and described – America as a whole or divided into South and North, or even Central, and Europe, Asia and Africa individually, or as Eurasia or even Afro-Eurasia), continent, it is still a long way to the middle to the center of Antarctica. By skis approximately six weeks, with a special off-road car four days and five hours by plane, not counting a stopover for fueling. Furthermore, waiting for good weather is also crucial, and when the weather cooperates, little planes are quickly busy with other candidates, especially climbers going for the highest peak in Antarctica, Mount Vinson, tourists interested to visit the colony of emperor penguins, scientists going to some of the many stations of different countries or other expeditions that need a transport to their place of interest. Not to mention the financial aspect of the case, which is of course important: an expedition to the Antarctic coast is quite expensive, but you cannot compare it with a ticket from the coast to the pole [naaay]! I’ve traveled in various luxury aircrafts, as well as the highest class to the end of the globe, but it’s never been so high as a ticket to the pole. Just imagine you could buy a pretty nice little car. And for the money, you don’t get any luxury, but I will mention that later:)


Aój všichni! [yaaay]:) Dnes jsem si pro vás připravila fotky a nějaké informace o naší cestě na Jižní Pól [brrr]. Napřed ale malá odbočka: Často slyšíme, že někdo byl na Jižním pólu, kolik turistů se sem dostane, až by jeden čekal, že tam musí být nával jako na Matějské pouti. Ve skutečnosti to tak není – lidé (a hlavně novináři, ti jsou v tom doslova specialisté) si pletou pobřeží Antarktidy s jejím středem, takže turistickou výpravu, kterou z obří výletní lodi proplouvající Drakeovým průlivem na pár hodin vysadili v člunech na Antarktickém poloostrově, aby si její účastníci prohlédli tučňáky, hned nazývají expedicí na Jižní pól. Tak to ale není. Od břehu sedmého (šestého, pátého nebo čtvrtého – jak je ledový světadíl různě označován podle toho, jak jsou kde světadíly vnímány a popisovány – Amerika jako celek nebo rozdělená na Jižní a Severní, popřípadě i na Střední, a Evropa, Asie a Afrika samostatné, nebo jako Eurasie či dokonce Eurafrasie) kontinentu je do jeho středu ještě pořádný kus cesty, na lyžích odhadem šest týdnů, speciálním terénním autem čtyři dny a letadlem pět hodin, nepočítaje mezipřistání na dočerpání paliva. K tomu si připočtěte čekání na dobré počasí a taky na to letadlo, protože když počasí přeje, jsou ta malá letadélka hned vytížená dalšími zájemci, zejména horolezci směřujícími na nejvyšší vrchol Antarktidy, Mount Vinson, skoro pětitisícimetrový, zájemci o návštěvu kolonie tučňáků císařských, vědci směřujícími do některé z mnoha stanic různých států nebo jinými expedicemi, které se chtějí přepravit do místa svého zájmu. A to nemluvím o finanční stránce věci, která je samozřejmě důležitá: Už výprava na antarktické pobřeží je dost drahá, ale nedá se to srovnat s letenkou z pobřeží na pól! Už jsem cestovala v různých luxusních letadlech, i v nejvyšší třídě a na druhý konec zeměkoule, ale ještě nikdy mě letenka nestála tolik, jako ta na pól [naaay]! Ani to tu nechci psát, ale představu si uděláte, když řeknu, že byste si za to mohli koupit docela pěkné autíčko. Za ty peníze přitom nedostanete žádný luxus, ale o tom se zmíním později:)

So back to the topic. The weather in Union Glacier camp was beautiful, there was no queue of candidates for the aircraft, so our flight was scheduled for the next day, January 4. As I wrote in my previous blog post, the evening prior to the departure, was spent by a lecture on what to pack and how are things going to proceed [yaaay]. At eight o’clock in the morning (the sun was always overhead, so precisely at eight o’clock Chilean time) we met at breakfast (yumm), and we were all super duper excited [yaaay]! After the meal we went to finish packing our backpacks, sleeping bags and inflatable pads – which was piece of hard work! Moni and I already took out our polar equipment – giant jackets, padded pants, and huge boots, so there was so much stuff in our tent we felt like sardines and slowly could not even move [yaaay]:) And inflating mattresses…definitely a nice morning warm-up! The morning flew by super quickly, so after lunch we all gathered at the main tent. The plane was already parked and prepared a short distance from the camp, since beside wheels, the plane has also skies so it can take off from a snowy surface. It was a much smaller machine than the one we flew to Antarctica, only for 18 people, so it was really fun to sit next to heaps of baggage – you’ll see in the photos:)


Takže zpět k tématu. Jsme v táboře Union Glacier, je krásně, u letadel zrovna žádná fronta zájemců, a tak náš let naplánovali hned na druhý den, na 4 ledna. Jak jsem psala minule, předchozí večer nás informovali, co si máme zabalit a jak všechno bude probíhat. V osm ráno (tedy ráno – slunce jsme měli pořád nad hlavou, takže přesněji v osm hodin ráno chilského času) jsme se sešli u snídaně (mňamka), a samozřejmě jsme byli hrozně natěšení [yaaay]! Po jídle jsme si šli dobalit batohy, spacáky a nafukovací podložky – což byla docela dřina [yaaay]! S Moni jsme si vyndaly polární výbavu – obří bundy, vatované kalhoty, a ohromné boty, bylo toho tolik, že jsme se ve stanu cítily jako sardinky a pomalu jsme se nemohly ani pohnout:) K tomu tam ještě rolovat spacáky a vyfukovat matrace – pořádná ranní rozcvička [yaaay]! Dopoledne tak uteklo, pak oběd a po něm jsme se sbalení všichni sešli u hlavního stanu. Letadlo už stálo připravené kousek od kempu, má totiž vedle kol i lyže, takže může startovat i ze zasněžené plochy. Byl to mnohem menší stroj, než ten, kterým jsme přiletěli na Antarktidu, jenom pro 18 lidí, takže to byla fakt sranda sedět vedle haldy nákladu – však uvidíte na fotkách:)

So, the 6 of us (me and my family) were sitting right in the first three rows, so we had an excellent view especially to the cabin – really nice and friendly Canadian pilots had their cabin door opened throughout the entire flight and they let people come and take photos of the view [yaaay]! During the 3.5hour flight (without stopover – which was probably an exception), we got snacks, sandwiches prepared by chefs in the camp and chocolate, and of course, lots of water, we were told to sustain a good drinking regime, due to the altitude change. The plane had no pressurised cabin, so as the Antarctic mainland soon rises to an altitude of three thousand meters, and we flew another chunk on it, it was like on a high mountain, on top of four thousand meters. The air was dry, the cabin was cold (the pilots were constantly heating but some cold got in), and the air had less oxygen. Before departure, our guide and the doctor pointed out the need to drink a lot, even though some people in previous expeditions did not want to use improvised airplane toilet – seat box located at the end of the cabin behind a curtain (it was not actually so bad – adventure!). Half an hour before landing, we put on our polar gear, and everything else that was possible, especially three sets of gloves, hat and scarves over our faces, not even a little piece of exposed skin. After landing, we put on our backpacks, dark ski goggles and we are off to go [yaaay]! The plane stopped just a short walk from the Amundsen-Scott South Pole Station, where we had arranged tour. After landing, we took pictures of everything, but I have to say, the temperature was cruel! The trigger button on my camera did not respond due to my three layers of gloves, so I took off one, just for few pictures aaa = after 15 seconds, I didn’t feel my right hand, and we were still by the plane (it was worth the photos!). When everyone was ready, we made our way – the direction to the South Pole!


Nás 6 (já a naše rodina) jsme seděli hned v prvních třech řadách, takže jsme měli bezva výhled, hlavně do kabiny – sympatičtí kanadští piloti měli po celou dobu letu otevřené dveře a nechávali lidi k nim chodit a fotit si výhled [yaaay]! Během skoro čtyřhodinového letu (bez mezipřistání – což byla asi výjimka) jsme dostávali občerstvení, sendviče připravené kuchaři v táboře a čokoládu, a samozřejmě hodně vody, abychom dodržovali pitný režim, kvůli výškové změně. Letadlo totiž nemá přetlakovou kabinu, antarktická pevnina se brzy zvedá do nadmořské výšky tři tisíce metrů, vy letíte ještě pořádný kus na ní, takže jste vlastně jako ve velehorách, na vrcholku čtyřtisícovky. Vzduch je extrémně suchý, v kabině je zima (i když piloti topí, venkovní mráz se sem dostane), ve vzduchu je málo kyslíku. Před odletem nás průvodci a doktor upozorňovali, že je třeba opravdu hodně pít, i když někteří lidé nechtějí v letadle použít improvizovaný záchod – bedna s prkýnkem je umístěna na konci kabiny za závěsem (nebylo to tak špatný, dobrodružství!). Půl hodiny před přistáním jsme si oblékli polárnickou výbavu, a všechno co bylo možný, hlavně troje rukavice, čepice a šátky přes obličej, aby nám nekoukal ani kousek odhalené kůže. Po přistání jsme si nasadili batohy, tmavé lyžařské nebo polárnické brýle a šup ven [yaaay]! Letadlo zastavilo kousek od polární stanice Amundsen-Scott, kde jsme měli domluvenou prohlídku. Po přistání jsme si samozřejmě všechno fotili, ale musím říct, zima tu byla krutá! Spoušť foťáku mi nereagovala kvůli třem vrstvám rukavic, tak jsem si jednu sundala na pár fotek = aaa omrzliny! Snad během 15 vteřin jsem pravou ruku vůbec necítila, a to jsme byli ještě u letadla (za fotky to ale stálo!). Když byli všichni připraveni, vyrazili jsme – směr Jižní pól!

10 thoughts on “Flight to the South Pole

  1. To musel být fakt nezapomenutelný zážitek!!!!! Děkuji za poutavý blog a parádní fotky. Přeji spoustu dalších nezapomenutelných zážitků na dalších Vaších cestách.

  2. Kao, moc jsem vděčná za tvé články z cest. Aspoň tak se dostanu do zajímavých míst. Je skvělé, že rodiče takto smysluplně vydávají peníze a máte možnost cestovat všichni spolu.
    Hmotné věci mohou zaniknout, ale vzpomínky a zážitky s námi zůstanou do smrti.

Napsat komentář