Asi většina z vás ví, že jsem se vydala s rodinou na další plavbu – tentokrát po Karibiku. V Karibiku jsme už byli několikrát, takže jsme si vybrali takovou, která obepluje co nejvíc nových míst. Vyrazili jsme z Fort Lauderdal. To je město kousek nad Miami, kde jsme předtím strávili pár dní. Počasí bylo pěkně bláznivé, chvíli svítilo sluníčko a pak zase slejvák. První den na lodi jsme strávili na moři, o tom ale nebudu psát, to jste si mohli prohlédnout na instastories (a taky jsem o různých aktivitách na lodi psala už v jednom z dřívějších blogů).
Probably most of you already know that I went on a family vacation for another cruise – this time to the Caribbean. We have been to the Caribbean several times, so we chose a cruise that stops at new ports we haven’t been to. We started out in Fort Lauderdale. It’s a town just outside Miami, where we spent few days before getting on the ship. The weather was pretty crazy; one minute the sun was shining, and next, terrible rainstorm. Well, we spend our first cruise day on sea – you could have seen that on my instastories so I won’t write about it (I already wrote a blog post about various cruise activities on board).
A tak přišla první zastávka – Kajmanské ostrovy. O těch asi slyšel už každý, ale kdo je kdy navštívil? Já tedy ne, i když jsme kolem nich pluli už víckrát. Slavné jsou hlavně v oblasti peněžnictví, sídlí tu na 300 bank z celého světa, i když bankovní budovy tu podle místního průvodce stojí jen tři! (že by v nich byli úředníci tak namačkaní? – spíš jde jen o formální sídla, přes která jdou obchody po internetu). Na to, že na ostrovech žije jen 60 000 lidí, je to asi nejhustší bankovní sít v přepočtu na obyvatele na světě. Díky tomu se tu neplatí žádné daně, a tak jsou místní jistě spokojení.
So, lets talk about our first stop – the Cayman Islands. You have probably heard about this place, but who has ever visited it? I didn’t until now, even though we had sailed around them several times. It is famous mainly in the area of money market, home to 300 banks around the world – even though there are only three bank buildings (according to the local guide – the officials must be so cramped in there? It is just formal headquarters, through which businesses go online to). The fact that only 60,000 people live on the islands is probably the densest banking network per capital in the world. As a result, there is no tax, and so local are surely satisfied.
V názvu státu je slovo „ostrovy“ v množném čísle, všechno důležité se ale odehrává na jediném velkém ostrově, který se taky jmenuje Grand Cayman. Zase tak velký přitom není, měří totiž celkem jen 100 čtverečních mil, což si můžete představit jako plochu 16 x 16 kilometrů. Obklopený je teplou vodou Mexického zálivu, což ale znamená, že se přes něj sem tam přežene nějaký ten hurikán, což nás naštěstí nepotkalo (hurikánová sezóna začíná až příští měsíc).
The name Cayman “Islands” has a plural “s”, but everything important takes place on a single big island, which is also called Grand Cayman. It’s not so big, only about 100 square miles, which can be thought of as an area of 10 x 16 kilometers. The warm water from the Mexican Gulf surrounds it. This however means occasional hurricane. We luckily didn’t encounter any strong winds (hurricane season begins next month).
Zakotvili jsme v hlavním městě George Townu, po našem tedy v Jirkově nebo Jiříkově, a už ten název odkazuje na blízký vztah ostrova k Velké Británii. Na rozdíl od většiny jiných karibských ostrovů, které k ní kdysi jako kolonie také patřily, Kajmanské ostrovy k ní patří dodnes. Neplatí se tu však librami, ale kajmanskými dolary, které jsou asi o čtvrtinu dražší, než ty americké. Na kajmanských bankovkách a mincích je vyobrazena britská královna Alžběta, a až jednou dojde ke změně na trůnu, bude tam Charles nebo William.
S místními penězi se ale často nesetkáte, turisti běžně platí kartou nebo americkými dolary, takže vrátit nám drobné v místní měně dalo dost přemlouvaní.
We docked at George Town. The name already refers to a close relationship to United Kingdom. Unlike most other Caribbean islands that as a colony also belonged to the UK, Cayman Islands do belong to the UK until now. They don’t use pounds but Cayman dollars, which is about a quarter more expensive than American ones. The British Queen Elizabeth is portrayed on the Cayman banknotes and coins, and once there is a change to the throne, there will be Charles or William.
However, you don’t often see local money, tourists usually pay by card or US dollars, so it took some persuasion and effort to exchange for a local bank note as a souvenir.
A jaký byl náš den?
Z George Townu jsme vyrazili na místo jménem Peklo, kde se do dálky táhnou strašidelně vypadající a jakoby ohořelé černé kameny. Nejde přitom o pozůstatek výbuchu sopky, ale o zbytky po působení korálů, které kdysi tyhle kameny tak okousaly. Před miliony let tu totiž bylo moře. V Pekle mají i poštu, před kterou jsem se vyfotila. O tom, že je to na Kajmanech velká atrakce, svědčí nabídka suvenýrů – prodávají tu spoustu triček s vtipnými průpovídkami, například “Radši půjdu do Pekla, než do školy”.
And how was our day?
Right after we left George Town we headed to a small place called Hell. There are spooky burned looking black stones – these are not leftovers of the volcano’s explosion, but the remains of stones that were once “eaten” by corals. Million years ago it was the sea. We even found a local post office that we took a photo of. It is evident that Cayman Islands are a big attraction – they sell variety of funny souvenirs like T-shirts with “I’d rather go to Hell than school”.
U ďábelské cedule:)
Nedaleko od Pekla (všechno je tu vlastně blízko) mají velikánskou chovnou stanici mořských želv. Při naší návštěvě jich tu prý žilo 7 000! Nechávají je tu snést vajíčka, z nich se potom v bezpečí vylíhnou malý želvičky, ty tu žijí dva roky a pak je vypustí do moře. To je tady vždycky velká sláva, školní děti mají volno a při tom vypouštění pomáhají. Ovšem mám i horší zprávu. Jak nám prozradil náš průvodce, několik stovek těch želv tu ročně vykrmí a snědí… Nám se to může zdát divný, ale tady je to holt tradice. Dopodrobna nám vyprávěl, jak takový želví masíčko chutná, ale já to nechtěla poslouchat, a tak vám o tom nemůžu nic říct.
Na tý želví farmě to mají dobře zařízené, všechno jsme si mohli zblízka prohlídnout a menší želvy si dokonce vzít do ruky (ty velký ne, váží přes metrák). Já bych si tu velkou ani nechtěla pohladit, je to sice býložravec a vypadá neškodně, ale jednou jsem na Maui takovou velkou želvu na školní farmě krmila obrovskejma mrkvema, a ona je překusovala jako my slaný tyčinky – prst by vám ukousla jako nic! Co dělat jsme měli i s držením těch malých želviček, v nohách (ploutvích?) mají nečekanou sílu, a když je to držení omrzí, mrskají sebou o sto šest.
Not far from Hell (everything is really close) is a large breeding station for sea turtles. During our visit there was about 7,000 turtles! They let them carry their eggs in here so they safely hatch little turtles. Little turtles then live here for about two years, and then they are let into the sea. According to our tour guy, it’s a big event. Students don’t attend school but go to the “letting go” of these turtles. But I have a worse message. The tour guide has reveled that several hundred of those turtles are annually eaten … For us it may seem weird yet they find it delicious and absolutely normal. He detailed the taste of it however I didn’t want to listen to it so I covered my ears with my hands.
The farm was well organized. We could all have a great look at them. The smaller turtles were in a special pool area that allowed tourists to step in and hold them. They look harmless however they are surprisingly powerful – their “fin paddle” was smacking my arm so hard! I cant imagine the amount of power big turtles have – once we saw a giant turtle on Maui eating carrots like salt sticks – it would bite your finger like nothing!
Mohli jsme si želvy podržet:)
Hlavní atrakce dne bylo ale koupaní s rejnoky, to jsou takový ty placatý černý ryby s dlouhým špičatým ocáskem. Pluli jsme za nimi doprostřed zátoky velkého ostrova, kde je nečekaně mělká voda s nádherně smaragdovou barvou. Ty potvůrky už jsou na turisty naučený, vědí, že ze začátku nic k jídlu nebude, takže jenom opatrně krouží kolem. Až když ve vodě uvidí bójku s kyblíkem plným kousků chobotnic, slítnou se k vám a dorážejí jedna přes druhou. Na omak jsou nečekaně sametové a naštěstí nemají zuby, ovšem jejich pusa funguje jako vysavač – takže když se k vám přisajou, je to docela leknutí. Tyhle měly v průměru i víc než metr, takže to bylo docela dobrodružný. Vzpomněla jsme si, jak nás je kdysi učili krmit na Bora Bora, a tak jsem to dělala taky tak. Vezmete si do zavřené pěsti s palcem dovnitř kus rybičky nebo chobotnice a rejnokovi s tím jezdíte shora po nose (teda jestli je to nos). On má pusu zespoda, takže když se s ním dost vyblbnete, dáte ruku pod vodu a on si tu rybičku nebo chobotnici sám vezme (nasaje – proto ten schovaný palec, aby ho nenasál s ním).
The main attraction of the day was however bathing with stingrays (flat black fish with long pointed tail). We sailed for a while to get to the middle of the bay were was unexpectedly very shallow and bright green water. These creatures are already used to the tourists. They know that food will be served at the end of the bathing tour so towards the end, there was plenty of stingrays carefully circling around us. The tour guide had a bucket filled with small pieces of octopus. Once they smelled it, they swam on one another to get it. The touch of them grabbing the food is harmless (they don’t have teeth), however their mouth functions like a vacuum cleaner so the moment it starts to pull, you have to let go. It was pretty adventurous; they were more than meter long so it was really fun. I remember we learned how to feed stingrays on Bora Bora, so I was all ready to feed these cuties (place a piece of octopus or squid inside your palm – hide your thumb in and close your hand). Put your hand under the water and wait for the pull.
Trošku jsem se jich bála:D
Ten ocásek?:)Cute!
Bohužel bylo zataženo – ten obří mrak?:(
Fáfa a kámoši [haha]
Lidi na Kajmanech jsou přátelští a dost v klidu. Nakonec ani nevadilo, že ten den nesvítilo sluníčko, aspoň jsme se nemuseli mazat opalovákem. Po cestě na loď jsme se stavili ještě v pekárně, kde vyrábějí zdejší slavnou buchtu, do které míchají karibský rum. Obojí jsme taky ochutnali, ale jako suvenýr si koupili různé grilovací omáčky, které tu nabízeli jako místní specialitu, i když na některých bylo napsáno Made in Jamaica … to nám ale nevadilo a už se těším, až je doma vyzkouším.
Po celodenním trmácení jsme se rádi vraceli na loď, kde jsme ještě stihli odpolední anglický čaj se scones a britskými sendviči, abychom ten den v bývalé britské kolonii zakončili stylově:)
The local people on Cayman Islands are friendly and calm. We didn’t even mind it the bad weather – at least we didn’t get sunburned. On our way back to the ship, we stopped at a local bakery that specialized in the production of local cake mixed with Caribbean rum. We tasted both (rum and cake with rum) but bought a different souvenir – barbecue sauces, which were promoted as a local specialty, though some had labels Made in Jamaica…I didn’t mind it and I cant wait to try it at home.
After a full day of touring around, we were happy to return to the ship where we attended afternoon tea with scones and sandwiches to finish the day in British style.
Ahoj! Super články!
My takto jezdíme s Carnival Cruise lines a nemůžeme si to vynachválit. Manžel má za sebou nějakých třicet plaveb, já patnáct a máme zabookované další tři. Takže jsme na tomto druhu cestování asi podobně závislí, jako vy! Viděla jsem video tvého přítele, jak jste přeplouvali Atlantik a trochu na mě Princess oproti Carnivalu působil smutně. Chápu, že nebylo hezké počasí a hosté Princess jsou přeci jen vyšší věková skupina. Každopádně, pokud byste chtěli zkusit jinou společnost, tak na Carnivalu to opravdu žije! Hodně věcí je podobných jako na Princess, přeci jen patří do stejné korporace, takže byste tam našli hodně společného a povědomého. Party jede hned od nástupu, ale když chce člověk klid, tak se tam tiché místo také najde bez problému. Tak to je takový můj tip, pokud byste chtěli vyzkoušet jinou společnost.
Užijte si další plavby!
Dominika