To je název jednoho z ostrovů souostroví Britské Panenské ostrovy. Leží nejseverněji ze všech zastávek téhle naší plavby, ale vzduch i moře jsou tu stejně teplé jako všude jinde v Karibiku. Panenské se ostrovy jmenujou podle původního názvu, kterej jim dal Kolumbus – Ostrovy svaté Voršily a jedenácti tisíc panen. Tahle Voršila byla pradávná anglická princezna, která se vypravila na pouť do Říma. Šlo s ní těch jedenáct tisíc panen a po cestě je někde v Německu pobili Hunové. (To jen abyste se mohli blejsknout před kamarádama, až se některej bude vytahovat, že tu byl.)

Ale k dnešku. S postupujícím pobytem na lodi naše ochota ráno brzo vstávat klesá a klesá – dneska jsme na pevninu vystoupili až po poledni! Ale! Ukázalo se, že to bylo dobře, protože zájemců o zdejší hlavní atrakci – koupání mezi balvany – bylo dopoledne tolik, že jí prej úplně ucpali a lidi nemohli tam ani zpátky. (To nám řek taxikář, kterej nás tam po poledni vezl. Snad mluvil pravdu, byl to sice starší solidní pán, ale v autě mu byla značně cítit tráva…)

Tahle atrakce byla fakt něco. Je to přírodní rezervace na břehu moře, kde je velikej shluk obřích balvanů, různě popadanejch přes sebe, mezi nima úzká cestička, někde doslova škvíra, a pak různý jeskyně, ve kterejch je mořská voda. Místy si připadáte jako brabenec v říši obrů, jak jsou ty balvany velikánský! Prodíráte se spletí cestiček, chvílema na suchu, chvílema vodou. Místama si dokonce můžete zaplavat. Nakonec vylezete na jedný z malejch pláží, taky s balvanama, kde už je na zemi písek a vy se na něj můžete zhroutit a odpočinout si a pak se pořádně vyráchat. Všechny ty balvany, po cestě i na plážích, jsou nejen obrovský, ale taky krásně ohlazený, jak tu do nich celý věky neúnavně buší mořský vlny. Některý jsou dokonce různě vydlabaný, takže vypadaj jako lebky pradávnejch nestvůr.

Když jsme si tohle všechno dost užili, nastoupili jsme do stejnýho taxíku a nechali se odvízt do zdejší slavný vyhlídkový restaurace na kopci, kde maj prej nejlepší pečený žebra na ostrově (ty jsme tu viděli, ale neměli jsme dost času čekat, než je ugrilujou). Tak jsme si aspoň prohlídli sousední menší ostrovy, který jsou soukromý a patřej slavnejm světovejm boháčům. Když řidič zjistil, že jsme z Česka, ukázal nám mezi nima i jeden malinkej, na kterým je slavná restaurace a kterej prej právě koupil jeden podnikatel z Prahy, co tu má dům, a tu restauraci prej bude provozovat. Dojet se k ní dá jen lodí, tak jestli se sem ještě někdy vypravíme, třeba si do ní taky zajedeme.

Při zpáteční cestě na loď jsme viděli, jak strašně ostrov poničily nedávné hurikány. Spousta domů byla bez střechy, některé dokonce úplně zřícené. Taxikář říkal, že on měl ještě štěstí, protože jeho domku to jenom odneslo střechu, což se mu už povedlo opravit. V přístavu jsme tu spoušť viděli zblízka. Byly tu pobořený domy a haly, na břehu stály lodě vytažený z moře, kterejm chyběly kusy palub a na bocích byly stopy po potopení.

Na loď jsme jeli posledním člunem. Je nám trochu líto, že tohle byla poslední z devíti karibskejch zastávek a my vyrážíme zpátky na Floridu. Jsou před náma dva dny na moři (na ty se těšíme, nemusíme brzo vstávat!) a pak už Fort Lauderdale. A tady – PŘEKVAPENÍ !!!