Chello people! So here we have the first Alaskan experience from Fairbanks, the largest city inland and the second largest in Alaska. We came here from Seattle because we didn’t find a direct flight from LA. So it took a little longer to get here, but it was worth it! I don’t even know how to get started, our first stop in Alaska was amazing, we saw tons of things, of course, photographed as much as possible:) But everything in order:)
Ahoj lidi! Tak tu máme první zážitky z Fairbanksu, největšího města ve vnitrozemí a druhého největšího na Aljašce. Přiletěli jsme sem ze Seattlu, protože přímý spoj z LA jsme nenašli. Takže trošku delší trmácení, ale stálo to za to! Ani nevím, jak začít, naše první zastávka na Aljašce byla skvělá, viděli jsme toho mraky a všechno samozřejmě fotili:) Ale pěkně popořádku.
Upon arrival at Fairbanks, we stopped at Princess’s waiting room, packed an envelope containing information about the tomorrow’s program, picked up our luggage, put on special tags with our name, and then gave it back to Princess employees who took them to our hotel. We looked around the airport hall, filled with Alaskan atmosphere just flowing around us, went out, took a deep breath of fresh air and straight to the bus that took us to Bear Lodge – our hotel (there was a huge stuffed bear in the reception)[haha]. It was two o’clock in the morning, and it was still light, so we went to sleep, it was quite a busy day for us – all day on the go, and we had to get up at six o’clock because we had a scheduled day trip in few hours. So we closed the window curtains and chrrr!
Po příletu do Fairbanksu jsme se zastavili u stánku Princess, který tam na pasažéry už čekal, vyfasovali obálku s informacemi ohledně programu na zítra, vyzvedli kufry, dali si na ně cedulky se svým jménem a hned je zase podali Princess zaměstnancům, kteří je převezli do našeho hotelu. Trošku jsme se rozhlídli po letištní hale, kde na nás z výzdoby dýchla aljašská atmosféra, a hrnuli se ven, abychom ji viděli na vlastní oči. Zhluboka se nadechli zdejšího vzdoušku a nasedli do autobusu, který nás svezl do Bear Lodge – Medvědí boudy (v recepci měli vycpanýho medvěda)[haha]. Byly dvě hodiny po půlnoci a venku bylo pořád světlo, ale my šli hned spát, docela to s námi třískalo – celý den na cestě a vstávat jsme měli už v šest, protože nás čekal celodenní výlet po okolí. Tak jsme zaklapli víka a chrrr!
After a couple of hours of sleep (it seemed to me like a minute) and an unbearably noisy alarm (I always set extra ones just in case – Jirka hates my choice of ringtone) we dug out of bed. We felt as if someone had picked us up and smashed us with a hammer … several times in a row!:) I went to get ready, took a shower and wrote to Moni if they are awake (we always message each other just in case). But no answer. The phone was also unresponsive, so I climbed into the corridor, silence everywhere, knocking on the adjoining door – we lived right next to each other. After a few moments of banging, she came out with fuzzy hair, still snoozing, with the astonished expression, “Is it six?” And it was not! We have set the clock wrong by an our, I don’t know what happened but I think it was due to us being totally dead when we checked in. And because it’s still light outside, we automatically thought-hey, sunshine, it’s morning! But we could only get angry with each other, and so we tried to see it from a better side: At least we had an extra hour of breakfast [haha – quite a little comfort, huh?].
Po pár hodinách spánku (mně to teda spíš připadalo jako minuty) a nesnesitelně hlučným budíčku (ať nezaspíme vždycky si jich nastavuju radši několik – Jirka ta vyzvánění už nesnáší) jsme se vykopali z postele ven. Cítili jsme se, jako kdyby nás někdo sejmul palicí … a několikrát za sebou! 🙂 Docupitala jsem do koupelny, osprchovala se a napsala Moni, jestli vstávají (navzájem si při důležitém vstávaní píšeme, ať nezaspíme). Ale žádná odpověď. Telefon taky bez reakce, takže vylezu na chodbu, tam ticho, hotel jak po vymření, klepu na sousední dveře – bydleli jsme hned vedle sebe. Po několika minutách bouchání vykoukla rozcuchaná, rozespalá Moni s udiveným výrazem „to už je po šesté?“. A nebylo! My si o hodinu špatně nařídili hodiny na telefonu! A protože je venku pořád světlo, automaticky jsme si mysleli – hele, sluníčko, už je ráno! No, koho by to nenaštvalo, vstát zbytečně o hodinu dřív! Ale zlobit jsme se mohli akorát na sebe, a tak jsme se to snažili vidět z lepší stránky: Aspoň jsme měli extra hodinu na snídani [haha – celkem slabá útěcha, co?].
After a meal, we met our group in front of the hotel and set off on a first boat trip – River Boat ride – sailing along the Chena and Tanana rivers. And it was not a some tiny ship but, four-storey boat, indoor and outdoor seating with a wonderful view, a mini-bar with snacks – reindeer (!) Hotdogs and salmon bites. During a two-hour cruise, we stopped several times and watched exhibitions from the boat, for example, a dog sledding team, a salmon farm and wild reindeer. It was an amazing trip; we passed through complete silence, past old abandoned wooden chalets and bushy trees, seeing beautiful view at all times.
Po jídle jsme se setkali s naší skupinou před hotelem a vyrazili autobusem na první výlet – River Boat ride – plavbu po řekách Chena a Tanana. A nebylo to žádným prdítkem, ta loď měla čtyři patra, vnitřní i venkovní sezení s nádherným výhledem, mini bar s občerstvením – měli tam i sobí (!) hotdogy a lososové jednohubky. Během asi dvouhodinové plavby jsme několikrát zastavili a z lodě pozorovali třeba psí spřežení, lososovou farmu a volně žijící soby. Byl to dobrej výlet, proplouvali jsme úplným tichem, kolem starých opuštěných dřevěných chat a huňatých stromů, kolem samá zeleň.
A dog sledding team / Psí spřežení
Then we docked at a large station where we got out and looked at the piece of local history. They showed us different ways of hunting, old canoes, leather tents, and wooden chaises wrapped in huge, furry coats. A little further afield with salmons that they fish here. It was quite a smell, probably because there was a huge shack with fish-drying wires. They were just hanging there, in dense rows, all dark. It was a strange look! Once we returned on the boat, we tried a small salmon bite; it was quite different from what we can buy in our delicatessen!
Pak jsme zakotvili u velké traperské stanice, kde jsme vystoupili a prohlídli si kousek zdejší historie. Ukázali nám různé způsoby lovu, staré kánoe, stany z kůže a dřevěné chatičky obalené obrovskými huňatými medvědími kožichy. O kus dál předváděli uzení lososů, které tu loví. Docela to čmoudilo a nevonělo to tu zrovna nejlíp, asi i proto, že hned vedle byla obrovská bouda se šnůrami sušicích se ryb. Klimbaly se tam u stropu v hustých řadách, celé ztmavlé, byl to zvláštní pohled! Na lodi jsme pak ochutnali lososovou jednohubku, byl docela jinej, než jakej se dá koupit u nás v lahůdkářství!
Afield with salmons that they fish here / Předváděli uzení lososů, které tu loví
Another part of the trip led to the gold-bearing river, where we got to try gold panning! We were brought there by the historic Gold-Tepe Train. There was a live demonstration on how such gold panning looks like and is done. During the trip, we stopped several times in the stations, the guide presented and explained everything, and at the end we could try ourselves! I have to say it’s hard work! We each got a big bag of sand and stones, our own “bowl?” (like a pan, but it doesn’t have handles). You put in a little water and get started. After 10 minutes my hands almost fell, a large iron pan with sand and full of water is quite heavy, you have to mix it so strangely with, circles, rinsing it through water and getting rid of the big stones. After about a quarter of a year, I finally saw something shiny – a piece of gold! [haha]. They even weighted it, and told us the value (my and Jirka’s gold were worth $17!) [yaaay]. A couple of “goldsmiths” put it in the necklace they sold there, but we left our findings in a box they gave us:)
Další část výletu vedla na zlatonosnou řeku, kde jsem si měli vyzkoušet jeho rýžování! Svezli nás tam historickým zlatokopeckým vláčkem, kolem ukázek, jak takové rýžování zlata probíhá. Během cesty jsme několikrát zastavili ve stanicích, kde nám průvodce všechno názorně předvedl, vysvětlil, a na konci jsme si to sami mohli vyzkoušet! Musím říct, je to teda dřina! Každý jsme dostali velkej pytlík písku a kamínků, vlastní „misku?“ (říkaj tomu pánev, ale držátko to nemá!), stoupli si u žlabu s vodou – a začínáme! Po 10 minutách mi skoro upadly ruce, velká železná pánev s pískem a plná vody je docela těžká, musíte s ní tak zvláštně míchat, kroužit, písek prolívat vodou a tu vylejvat, aby ty větší kamínky postupně vypadaly. Asi po čtvrthodině jsem konečně zahlídla něco lesklýho – kousíčky zlata![haha]. Dokonce nám je pak zvážili a ocenili (můj a Jirky nález měl dohromady hodnotu $ 17!)[yaaay]. Pár „zlatokopů“ si to nechalo nasypat do náhrdelníku, které tam prodávali, ale my si svoje zlatíčko nechali v krabičce, co nám na něj dali:)
Demonstration of how gold panning is done / Ukázka jak rýžování zlata probíhá
So our day has gone by so fast, the tour was amazing, and we had a free evening. We were so excited and hyped up about our new experience, that we were even more eager to continue exploring new places! At the reception, we took a map and went for a walk through the woods around the lake, surrounded by beautiful countryside. Before that, we exchanged batteries in the cameras, took off our jackets (the evening was warmer) and hurried to the wild – to annoying greedy mosquitoes!:( There were lots of things if you didn’t know, so the national bird of Alaska is a mosquito, so at least they have postcards here, and even if they are kidding, if it is not, it should be! [haha] We sometimes didn’t even want to stop for photos, since you were immediately eaten alive! We also tried to find a bear, since we found some [haha], poop, on the ground, so we followed the track, and found nothing. Maybe we still need to train our tracking skills, all we’ve seen is a tiny little bunny and two hyperactive squirrels, well, maybe we’ll be more successful tomorrow!
Tak nám uběhl den a večer jsme měli volno. Byli jsme tak rozproudění, že nám to nedalo a měli jsme ještě větší chuť pokračovat ve zkoumání nových míst! V recepci jsme si vzali mapu a vydali se na procházku lesem kolem jezera, uprostřed překrásné přírody. Před tím jsme vyměnili baterky ve foťácích, sundali bundy (večer bylo tepleji) a hurá vstříc divočině – a otravným nenasytným komárům! 🙁 Byly jich fakt spousty, kdybyste to nevěděli, tak národní pták Aljašky je prej komár! Tak to tu aspoň mají na pohlednicích, a i když si asi dělají srandu, tak jestli zatím není, měl by být! Furt jsme kolem sebe máchali rukama a navzájem se mlátili [haha], že jsme se někdy dokonce rozhodovali, jestli to sekundové zastavení na fotku za ty štípance stojí! Taky jsme zkoušeli zahlídnout medvěda, ale našli jsme na zemi jen nějaké bobky [haha]. Tak jsme šli po jejich stopách (stopy bobků, to teda zní!). Ale asi ještě musíme naše stopařské schopnosti trénovat, jediný, co jsme viděli, byl malinkej hopsající zajíček a dvě hyperaktivní veverky. No, snad budeme zejtra úspěšnější!
On the first day, beautiful experiences! I didn’t expect to see so much :)! Tomorrow we are moving further – to DENALI!
Na první den krásný zážitky! Nečekala jsem že toho uvidíme tolik:)! Zítra se už přesouváme dál – do DENALI!
Zase nádherný příběh,???? za jeden den a tolik věci jak úžasné těším se na další ????Jinak mooc pěkně ✨
To ti moc děkuju, jsem ráda že se ti článek líbí, už píšu další:)! Bylo toho na jeden den fakt hodně☺!!:)
Však jooo těším se na ten další článek jsi na to velmi šikovná ❤️????