Tak jsem tady na blogu zase po delší době – ne, že by se mezi tím nic nedělo, ale cestovala jsem většinou po místech, kam jsem vás už vzala, takže novinky mám až teď. Vyrazili jsme totiž na pořádně dlouhou plavbu, bude trvat šest týdnů a povede pomalu přes půl zeměkoule a taky přes rovník! Z Prahy do Buenos Aires, se spoustou zastávek na zajímavých místech! Takže – začínáme!

Den první: neděle 10.11, Praha – Řím

Jako obvykle balím až v noci před odletem, ale to vlastně všichni z naší osmičlenné cestovatelské partičky. Mimo mě a Jirku je v ní ještě dvojče little.moni s manželem, bráchové a naši.

Na letiště vyrážíme už v 5 ráno. Přímý let do Říma, odkud vyplouvá naše loď, má totiž jen nízkonákladovka Ryanair (a pár dalších, ale pro nás jediný časově vhodný), se kterou jsme ještě neletěli, takže nechceme riskovat zdržení ve frontě u přepážky. Naštěstí všechno probíhá hladce, odbavili jsme se už doma přes internet a tady podáváme jenom kufry. Tahle letecká společnost má sice omezení jen 20 kg na jeden, ale můžete si dva sloučit až do váhy 32 kg, což jsme rádi využili.

V letadle sedíme společně, ale to jenom díky příplatku, který jsme zaplatili při objednání. Četli jsme totiž varování jiného cestujícího, že Ryanair rozsazuje skupiny na různá místa, aby vás přiměli ten příplatek zaplatit. Jestli je to pravda nevím, ale my to riskovat nechtěli, a v letadle jsme pak viděli, že některé rodiny sedí každý jinde. Při letu žádný komfort, opěrátka nejdou sklopit (ale alespoň se na mě soused přede mnou nelepí), ty dvě hodiny to však jde lehko vydržet, dokonce jsem z nevyspání na chvíli zaklapla víka!

V Římě jsme přistáli na letišti Ciampino, kam létají nízkonákladovky a které leží od Říma dokonce blíž než větší a slavnější letiště Fiumicino. To nám ale bylo jedno, protože tam tentokrát nemíříme, naším cílem je přístav Civitavecchia.

V Římě jsme už párkrát byli a všechno si tam pořádně prošmejdili, takže jsme si už z Prahy objednali odvoz minibusem z letiště rovnou do přístavu. Tam se jde sice dostat i normálním autobusem, ale s tolika kufry se nám nechtělo riskovat, že některý někde zapomeneme nebo si ho dokonce přivlastní jiný pasažér. A když nás jede osm, rozdíl v ceně nakonec není tak velký (když jsem u cen – na ty se mě občas ptáte, tak se jim budu věnovat některý den, až budeme bez zastávky na moři, třeba to bude pro někoho zajímavé). Řidič na nás už po příletu čekal, naše jméno neměl na kusu papíru, ale pěkně na tabletu, který držel před sebou, takže jsme se snadno poznali. Pomohl nám naložit kufry a už jsme uháněli k moři. V přístavu Civitavecchia jsme už byli při jiných plavbách, a jednou se tu v létě dokonce vykoupali v moři, ale teď je listopad, takže i když sluníčko svítí, opakovat to neplánujeme.

Hodinka cesty z letiště uběhla rychle a my před sebou vidíme náš nový přechodný domov na příští tři týdny, loď Sky Princess. Je úplně nová, tohle je jedna z jejích prvních plaveb, přes oceán dokonce úplně první! Jsme tu brzy, takže tu na nalodění nečekají skoro žádní cestující, na molu odevzdáváme kufry, které nám doručí do kajut, fasujeme palubní karty a hrneme se na palubu!

Ty karty mají podobu malého kulatého medailonu, velkého asi jako pětikoruna, v něm je čip, který má řadu funkcí – například jako osobní průkaz, klíč ke kajutě a taky jako peněženka, protože jím platíte všechny útraty na palubě. Těch nemusí být moc, dokonce vůbec žádná, ubytování, jídlo a pití máte na lodi zdarma, stejně jako většinu zábav. Připlatit si můžete jenom výlety (ty si ale můžete zorganizovat sami), víno a různé likéry (to nepijeme), a taky luxusní restaurace, kde se třeba podávají bifteky nebo sushi (ale to v restauraci nebo v bufetu čas od času podávají taky). My si připlatili za spa a za nonstop internet, o tom ale víc až bude chvíle některý sea day.

Takže jsme všichni na lodi, u sebe máme jen příruční zavazadla, kufry jsou někde na cestě ke kajutám, ty ale ještě nejsou připravené, protože je uklízejí po předchozích pasažérech. Zkušeně se tedy hrneme do bufetu v 16. patře (loď je fakt obrovská a pater tu je ještě víc!), vybereme si velký stůl o okna s výhledem na moře a jdeme si prohlédnout nekonečné pulty s vystaveným jídlem. Nekonečné proto, že vedou kolem dokola kuchyní umístěných uprostřed velkých sálů, v nichž kuchaři jídla uvařená někde v útrobách lodi nakládají hezky na mísy a tácy a ty vystrkují v plen dychtivým strávníkům. Všechno je pěkně za sklem, aby na to bylo vidět, ale současně na to nikdo nemohl prsknout nebo na to sahat, k tomu slouží různé kleště a nabírátka, kterými se obsluhujete a vybrané věci si dáváte na talíř. Brát si můžete, kolik chcete a kolikrát chcete, však taky asi spousta lidí po konci plavby raději začne držet dietu – jinak by se nevešli do kalhot. Jídlo je taky jedním ze zajímavých témat, kterým se budu víc zabývat v některý sea day – stojí to totiž za to!

V poledne jsme se odvalili od stolu a vydali se výtahem o šest pater níž, na 9. palubu zvanou Dolphin (neboli D), kde máme čtyři balkónové kajuty vedle sebe. O šest pater proto, že na lodi (podobně jako v hotelech) není 13. patro. Kajuty vedle sebe si bereme i proto, že si od stevarda necháme propojit balkóny do jednoho velkého a když se chceme navštěvovat, nemusíme chodit přes chodbu. Kajuty jsou vlastně takové hotelové pokoje, je tu předsíň, šatna, koupelna (s umyvadlem, sprchou a záchodem), ložnice a balkón. Kajut je řada typů a pokud by vás zajímalo se o nich něco dozvědět, můžeme si o tom víc říci některý sea day.

(hlavní LOBBY)

V kajutách už na nás čekal stevard, přivítal nás, propojil balkóny a dal nám na sebe číslo, kdybychom něco potřebovali. Na stole už ležel program na dnešní den, na lodi se totiž pořád něco děje a pasažéři tak mají spoustu možností, jak se zabavit. Dokonce jsme si všimli, že na některých zastávkách někteří cestující ani nevystoupí a užívají si, že je loď skoro prázdná a všechny atrakce mají jen sami pro sebe. Do povinného školení, jak používat záchrannou vestu a co dělat v případě nouze, bylo ještě pár hodin, a tak jsme vyrazili na břeh projít si znovu přístav a městečko. Itálie je holt Itálie, má zvláštní kouzlo a vaří tu nejlepší espresso na světě, tak jsme chvilku poseděli v cukrárně, prošli se podél moře, prohlídli si stánky se suvenýry, koupili pohledy a už bylo k večeru a my se vrátili na loď.

Za chvilku bylo to bezpečnostní školení, to se všichni pasažéři sejdou na určeném místě, kam by se dostavili v případě poplachu, posádka jim ukáže, jak se používají záchranné vesty a kudy k záchranným člunům, a už je rozchod a každý si může jít, kam chce. My vyrazili do spa, které je na téhle nové lodi fakt super, a koupili si vstup na tři týdny, tedy na celou plavbu. Prodává se to po týdnu a moc lidí to nevyužívá, protože na lodi jsou zadarmo bazény a různé sauny, ale my to máme rádi a většinou jsme tu dokonce sami. Do spa vás taky vezmu, až bude nějaký den na moři, je tu hodně možností využití, tak tomu budeme věnovat celý blog.

(cesta do SPA)

Taky jsme si koupili internet, ten je sice zčásti zdarma, ale to máte jen určitý počet minut a my si vzali balíček nonstop, kdy můžete být připojeni pořád. Internet je to satelitní, takže má svoje zvláštnosti, ale o tom podrobněji taky až za pár dní, kdy nebude nic jiného k představení.

Loď právě odplouvá, tak se jdeme podívat na horní palubu, jak námořníci odvazují lana a boční turbíny odtlačují ten kolos od mola a Civitavecchia pomalu mizí v dáli.

A protože už se blíží půl osmé, je čas na večeři v restauraci. Máme tu rezervovaný stůl pro osm, v jedné ze čtyř velkých restaurací, kde vás obsluhuje číšník v černém s motýlkem u krku. Restaurace a jídlo na lodi jsou téma samo pro sebe, věnuju jim tedy taky samostatnou kapitolu některý následující den. Dneska tedy jen, že na téhle součásti plaveb si firma Princess dává obzvlášť záležet – snese to srovnání s nejlepšími restauracemi, v jakých jsme kdy byli. Prostředí, obsluha, jídlo, všechno je prvotřídní, a taky si to pasažéři patřičně užívají! Na palubách lodí téhle společnosti jsme postupně strávili už víc než rok, a tak není divu, že se občas potkáme s někým z personálu, s nímž jsme se už plavili. A to byl případ číšníka Viktora, původcem z Mexika, se kterým jsme se potkali už na třetí plavbě! Když jsme to zjistili, nechali jsme si vyměnit stůl do jiné restaurace k němu, protože je to prvotřídní profesionál a je radost, když vás někdo takový obsluhuje. I o tom ale víc někdy příště, protože se blíží večer a my se chceme stavit ještě v divadle a pak rychle spát, zítra totiž kotvíme v Livornu, odkud je to jen kousek do Pisy a Florencie, tak si asi budeme muset přivstat, abychom to všechno stihli!