Santorini (Greece)[7 stop]

Finally, a new country – a stop on beautiful Greek island of Santorini. It’s so tiny that big ships like ours giant cant dock in the port (and not even smaller boats), so we dropped the anchor at the open sea and got a small boat into the harbor. I was particularly excited about Santorini. I’ve always admired it on television, video clips, and mainly seeing those photos on Instagram. Maybe you know it: white houses, blue roofs, beautiful view and cute donkeys (some well fed ones, or mutants because they look more like horses) that will take you to/from the big hill at a giant speed. The pedestrians are not even able to jump away in time (they like to speed race). But we went up by the cable car and got back on foot – that took a while:)


Konečně nová země – zastávka na krásném řeckém ostrově Santorini. Je tak malinký, že se tam nedá s tak velkým mackem jako je naše loď zakotvit (a ani s podstatně menšíma loděma). Takže jsme spustili kotvu na širém moři a malou lodičkou dopluli do přístavu. Na Santorini jsem se obzvlášť těšila. Vždycky jsem ho obdivovala v televizi, videoklipech a hlavně na Instagramu. Asi to taky znáte: bílé domečky, modré střechy, krásný výhled a roztomilí oslíci (hodně vypapaní, nebo nějací mutanti, protože vypadají spíš jako koně) co vás svezou do/z velkého kopce obří rychlostí, takže chodci kolikrát pomalu nestačí uskočit. My jsme se ale nahoru svezli lanovkou a zpátky došli pěšky – o tom ale až za chvíli:)

After breakfast, we got to the fourth floor, where we boarded onto a small boat that took us all, excited tourists, to the shore. Most of the time, they use ship’s lifeboats when we anchor at the sea, but this time we drove on port boats that even had an open roof, so we had an amazing view at our giant ship when leaving, and stunning view when approaching the island. There were several other larger tourist boats nearby, so the port was pretty busy with passengers, so we went straight into the cable car queue. We were lucky, we didn’t take a day trip, and so we didn’t have to wait any line, since it was almost noon.


Po snídani jsme sešli do čtvrtého patra, odkud se nasedá do menších lodiček, které převáží natěšené turisty na břeh. Většinou se používají lodní záchranné čluny, ale tentokrát jsme se svezli na přístavních lodičkách, které měly dokonce otevřenou střechu, takže jsme si při odplutí pěkně prohlídli naši obří loď, a při připlutí k ostrovu jeho roztomilý malinký přistav. Zrovna tu poblíž kotvilo víc velkých turistických lodí, takže byl přístav pěkně nacpaný pasažéry. Rovnou jsme se tedy vrhli do fronty na lanovku. Měli jsme štěstí, nevzali jsme si ten den organizovaný výlet, takže jsme to se vstáváním nehrotili a jeli až po poledni, kdy o lanovku směrem nahoru nebyl už tak velký zájem.

As we drove up, we understood the empty lower platform – everyone was already up on the hill, and a lot of tourists already waited a huge queue to get back on the cable car. It stretched incredibly far and clogged the narrow streets. The passing tourists walked through it, us too, it was crazy – tiny Santorini with an army of tourists.


Když jsme vyjeli, pochopili jsme prázdnější dolní nástupiště – všichni už totiž byli nahoře a spousta výletníků čekala obrovskou frontu na lanovku zpátky. Ta se táhla neuvěřitelně daleko a ucpávala okolní úzké uličky. Procházející turisti se skrz ně prodíral, my taky, prostě blázinec – malinké Santorini na kopci s armádou turistů.

I was always surprised that someone at the sea can live on a high hill. How do they go swim? Do they always ride a donkey? And I mean, what about back than, when they didn’t have the cable car. But when you look at such a high place, you change your mind. The view from there is simply spectacular. (And it was probably better to stay on the hills to defend from pirates.) But for tourists there are not many things to actually do. Stores are similar like everywhere else so you can just sit in a café, have an ice cream, take bunch of photos, and enjoy the beauty around. That’s about all we did. We’ve done it comfortably for few hours, and headed slowly back.


Vždycky jsem se divila, že někdo u moře může žít na vysokém kopci. Jak se chodí koupat? To jede na oslovi? Kdysi přece žádné lanovky neměli. Když se ale z takového vysokého místa rozhlédnete, hned změníte názor. Výhled odtud je prostě nádhera. (A taky se nejspíš kdysi na kopci líp ubránili pirátům.) Pro turisty tu ale moc zabav není. Obchody podobné jako všude jinde, takže si akorát tak můžete sednout do kavárny, dát si zmrzlinu, vyfotografovat se. To je asi tak všechno. Pohodlně jsme to stihli za těch par hodin, které jsme v městečku na kopci strávili. Fotky odtud ovšem máme super.

On the way back we could choose one of three options: cable car (the line was still horrible), or on foot on insanely long stairs (each is numbered and there is a total of 588, or by a donkey. Even though I was tempted to ride it, we chose the second option, which proved to be a good decision – for a moment, the donkeys were running at such speed that it seemed to be knocking down its passengers. On the other hand, as walkers, we had to be careful not to step into donkey’s poop that was literally everywhere – which was like mission impossible [haha]:)


Na cestu zpátky jsme si mohli vybrat jednu ze tří možností: lanovkou (furt strašná fronta), nebo po šíleně dlouhých schodech (každý je číslovaný a celkem jich je 588), a to buď pěšky, nebo na oslovi. I když mě jízda na oslíkovi lákala, zvolili jsme druhou možnost, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí – oslíci chvílemi totiž pádili takovou rychlostí, až to vypadalo, že někoho srazí a jejich pasažér z nich slítne. Na druhé straně jako pěšáci jsme museli dávat dobrý pozor, abychom nešlápli do některého ze všudypřítomných oslích hovínek:)

Before leaving the port, we had little more time left, so we sat down at a local restaurant on tzatziki, dolmades, olives, pita bread and gyros. After completing 588 stairs (though downwards) we were pretty much starved, since we used all bits of left energy.

By stopping at Santorini, we left Europe and headed for the Suez Canal and the lost stone city of Petra in Jordan. But about that, next time:)


Před odplutím nám v přístavu zbylo ještě trochu času, a tak jsme si sedli v místní taverně na tzatziki, dolmades, olivy, pitu a gyros. Po absolvovaní 588 schodů (i když směrem dolů) nám totiž pěkně vyhládlo.

Zastávkou na Santorini jsme opustili Evropu a zamířili k Suezskému průpravu a ztracenému kamennému městu Petra v Jordánsku. O tom ale zase příště.

5 thoughts on “Santorini (Greece)[7 stop]

  1. Ahoj Kao,
    už nějakou dobu Tě sleduju na ig a zaregistrovala jsem, že máš ráda značku Pink 🙂 Proto bych Tě ráda poprosila o radu.. Chtěla bych si objědnat mikinu z oficiálního eshopu, ale nevím, jak je to s velikostmi… někde jsem četla, že jsou věci od Pink celkově dost velké.. znamená to, že když mám normálně věci velikosti L, měla bych si vzít raději M? Nebo to není pravda a můžu si vzít to, co nosím vždy? 🙂 Moc děkuju za radu a doufám, že moc neotravuju ;))

    1. Ahoj:) Pink mám moc ráda:)! Já nosím XS, protože jak píšeš, mají oblečení celkově velké – hlavně mikiny a trička! Legíny jsou spíš až moc utáhlé, ale tepláky zase velké. Jestli nosíš L, myslím že v PINK to bude M (nebo i S), jestli máš radši volnější tak M, ale jestli utáhlé tak klidně S. Moje maminka nosí věci L, ale mikiny od Pink si kupuje dokonce S:) Snad ti to pomohlo, jestli chces tak mi posli link na mikinu, a já se podívám jaký to je styl, třeba ji mám tak uvidím jaký to je střih, a napíšu:)

Napsat komentář k Iveta Zrušit odpověď na komentář