Hi folks:) Today I prepared something from our one day round-trip to Oahu! Everything started rather spontaneously, we were talking about hectic Waikiki, remembering this tiny sushi restaurant on the main street and of course dreamed about Ala Moana – giant shopping center! And – that was it. Dad found the flight online, and after dinner we headed to Kahului airport to buy tickets from Hawaiian Airlines [yaaay], and the next day – off to Oahu! Because we wanted to be in Honolulu as long as possible, we flew at 9 am (already left the hotel at 6 – yuck!), so we are on time! During purchasing, a nice lady at the counter straight away issued us all boarding passes there and back, so the next morning we went straight to the clearance. There was a pretty big queue for the X-rays but we luckily got TSA designation, so we could go to another entrance, which was almost empty. The US airports have become stricter regarding checks made by TSA (Transportation Security Administration), created after the September 11 attacks. Its staff checks everything so thoroughly that it is common people even miss their flight because they don’t manage to walk through in time! But when you have a boarding pass with TSA label, it is much easier. You do not have to take off shoes, remove computer or lotions from your briefcase, and mostly the queue is much shorter. I didn’t quiet understand the allocation system on this one, I understand, it allocates government employees and then to those who request it and pass the screening security process. But lately, we have received it a lot, perhaps because we fly into US frequently, and the computer evaluated us as faultless passengers? Although we have experienced that the computer gave TSA to only four of us and two had to stand the usual long line.
Ahoj lidi! Dneska jsem si připravila něco o našem jednodenním výletu na Oahu! Všechno začalo dost spontánně, zavzpomínali jsme si na hektické Waikiki, malinkou suši restauraci na hlavní třidě a na obchodní středisko Ala Moana – a samozřejmě na ty nákupy! A – už to bylo. Tatínek na internetu našel let a po večeři jsme zajeli do Kahului na letiště koupit letenky u Hawaiian Airlines [yaaay] a hned druhý den jsme vyrazili! Protože jsme chtěli být v Honolulu co nejdéle, letěli jsme v 9 ráno (z hotelu už v 6 – brr!), ať to všechno stihneme! Při nákupu nám hodná paní u přepážky rovnou vystavila palubní vstupenky tam i zpátky, takže druhý den ráno jsme mohli jít rovnou na odbavení. U kontroly dokladů a u rentgenů bývá dost velká fronta, ale my naštěstí dostali TSA označení, takže jsme mohli jít jiným vchodem, kde skoro nikdo nebyl. V USA na letištích stále zpřísňují kontroly, které provádí právě Agentura vnitřní bezpečnosti TSA (Transportation Security Administration), vytvořená po útocích 11. září. Její pracovníci kontrolují tak důkladně, že není výjimkou, že lidem dokonce uletí letadlo, protože jí nestihnou projít! Ale když máte na palubní vstupence vytištěno označení TSA, je všechno mnohem jednodušší. Nemusíte si sundávat boty, vyndávat počítač ani vodičky z kufříku, a hlavně jdete jinou, mnohem kratší frontou. Systém přidělování tohohle kódu jsem nepochopila, přiděluje se snad vládním zaměstnancům a pak těm, kdo o něj požádají a projdou procesem prověřování. My ho v poslední době dostali už víckrát, možná proto, že do USA i v jejich rámci lítáme často, a počítač nás vyhodnotil jako bezproblémové pasažéry? I když taky se nám stalo, že ho dali jen čtyřem a dva museli vystát běžnou dlouhou frontou, takže na ně stejně čekáme.
And now the main thing: the flight was “terribly long” … 20 minutes! During this time, flight attendants gave us just a beverage cup, and it’s landing time! Of course we didn’t pack anything with us, just a swimsuit and tiny towel (traveling light is pleasant!). Flights to Honolulu are perhaps every fifteen minutes, literally like bus intervals [haha]. Even if it’s from island to island, flights are quite expensive – round-trip for about 150-200 US dollars, almost as much as for example from Prague to Dubai. The locals usually buy season tickets, we saw several locals that travel to a different island for work everyday, so they probably need to have a great discount, otherwise they would have to spend all on transport!
As I said, we have passed the security unexpectedly quickly, so we had spare time before the to departure. We spent it in the airport lobby, where we admired a new exhibition about the most famous pilots on Maui, after one is named the local airport code! Until then, it was always unclear, why is Kahului coded like OGG? Well, the Civil Aviation Authority has decided to allocate it in honor of the legendary pioneer on the Hawaiian Islands, Jimmy Hogg, from whose surname was chosen last three letters.
A teď k hlavní věci: let byl „strašně dlouhej“ … 20 minut! Za tu dobu letušky stačí tak tak rozdat kelímek s vodou, a jde se na přistání! Samozřejmě jsme si s sebou nic nebrali, jen plavky a pidi ručník (fakt nezvyk, cestovat nalehko – ale příjemnej!). Do Honolulu to lítá snad každých patnáct minut, doslova jako autobusové intervaly. I když je to z ostrova na ostrov kousek, letenky jsou poměrně drahé – obousměrná stojí nějakých 150 až 200 dolarů, tedy skoro stejně, jako z Prahy třeba do Dubaje. Místní si kupují permanentky, protože lítají třeba každý den do práce, takže nejspíš musejí mít velkou slevu, jinak by vydělávali jenom na dopravu!
Jak už jsem řekla, kontrolou jsme na letišti prošli nečekaně rychle, a tak jsme do odletu měli čas prohlédnout si v letištní hale výstavu o nejslavnějším letci na Maui, po němž je dokonce pojmenován kód zdejšího letiště! Do té doby mi nebylo jasné, proč má Kahului mezinárodní označení OGG? Úřad pro civilní letectví se rozhodl přidělit mu ji na počest legendárního průkopníka leteckého spojení na havajských ostrovech Jimmyho Hogga, z jehož příjmení vybral poslední tři písmena.
But back to the flight! After the start we could choose from water, or passion fruit–guava Juice. Under normal circumstances, I would never pick guava juice, who knows me knows that flavor of guava = stomach upside down! (of course I know stomach has no legs, but I just want to say I’m sick of it). Especially guava tobacco in shisha (eww), I wonder if someone actually likes guava shisha taste ?! But, sometimes you have to face your fear and so I did – and it was really delicious (I ordered it on the way back too) [haha]. Well, before we even finished our small drinks, the flight attendant collected trash and reported the arrival on Oahu. The flight was perhaps even shorter then by subway from Prague 4, to the city center! So, lets close your tray, put your seat in the upright position (which I didn’t even push back – there was no time, so fast!), buckle up and off to Honolulu! I could be a flight attendant broadcaster [haha].
Ale zpátky k letu! Po startu jsme dostali rychlé občerstvení, vodu, nebo mučenko–guavový džus. Za normálních okolnosti bych si nikdy v životě guavový džus nedala, kdo mě zná, ví že příchuť guavy = žaludek vzhůru nohama! (tedy já samozřejmě vím, že žaludek žádné nožičky nemá, ale prostě chci říct, že je mi z ní špatně). Hlavně guava tabák do shishi (bléé), docela by mě zajímalo, jestli někomu guava šíša chutná?! Ale, někdy se musíte strachu postavit, a náhodou – bylo to fakt vynikající (dala jsem si to i při zpáteční cestě) [haha]. No, než jsme dopili, už vybírali odpadky a hlásili přílet na Oahu. Let byl snad kratší než metrem z Prahy 4 do centra! Takže zavřít stolečky, postavit sedátko (které jsem si ani nestihla poklopit, jak to UTEKLO), připoutat, a hurá do Honolulu!
Upon arrival, we went straight to pick a car (not having any baggage is an advantage), which we ordered from Hertz. We waited on the sidewalk with a “Rental Car Shuttle” sign and were picked up few minutes later:) After driving out, we headed with direction downtown to Ala Moana mall:) Apart from shopping, we go there to eat at the Japanese village, right next to the parking lot (what wouldn’t they do for those Japanese tourists)[haha]. Wittily we were there first, hungry eaters, really the first (they open at 10 am), so no queues and everything was freshly cooked!
Po příletu jsme si šli rovnou pro auto (nemít žádná zavazadla je výhoda), které jsme si objednali u Hertz. Chvilku jsme počkali na chodníku u cedulky „Rental Car Shuttle“ a za pár minut už jsme byli v půjčovně. Odtud jsme zamířili do centra, do obchodního střediska Ala Moana:) Kromě nákupů tam chodíme i na jídlo, do japonského food courtu hned u obrovského parkoviště (co oni tu pro ty japonské turisty všechno neudělají!). Vtipně jsme tam byli jako první jedlíci, opravdu první (otevírají v deset), takže žádné fronty a všechno čerstvě uvařené!
To start off, we had gyoza, fried dough pastry with vegetables and meat, dipped into a special sauce (like soy sauce); in Prague I get them at Yami Bistro or Myslbek restaurant Umami, but not as good as here! They got a special machine and make them straight in front of you:)
Jako první jsme si dali gyozy, osmažené těstové taštičky se zeleninou a masem, které si namáčíte do speciální omáčky (něco jako sójovka); v Praze si je dávám v Yami Bistro nebo v Myslbeku, restaurace Umami, ale tady je mají mnohem lepší! Mají na to speciální stroj a před námi rovnou vyráběli!
For dessert, we headed a little further into the sweet section of the food court, for crepes [yaaay]. They have a huge selection of sweet and savory (you’ll see in the photos), so everyone can certainly choose [yaaay]. They mainly have beautiful 3D menu, all kinds modeled in real form, so you know exactly what you get! Oddly, the Japanese crepes get rolled up into a cone, so they look like giant ice cream! I ordered with Nutella-banana-whipped cream:) Although I prefer the homemade classics by mom, they are practical, great as a take away and on the go, since you don’t need to slice them, but eat it with a spoon or just by bites:) In addition, we tested special edamame beans shake, and they had a lot more, the whole menu! [haha].
Na dezert jsme pošli o kousek dál, do cukrářské sekce na palačinky! Mají obrovsky výběr, sladkých i slaných (uvidíte na fotkách), takže si každý určitě vybere [yaaay]. Hlavně je mají krásně vystavené, jako 3D menu, všechny druhy vymodelované v reálné podobě, takže víte přesně co dostanete! Zvláštností je, že japonské palačinky dostanete smotané do kornoutu, takže vypadají jako obrovská zmrzlina! Já jsem si dala palačinku Nutella + banán + šlehačka:) Mám sice nejraději ty domácí, klasické mamínkové, ale ty kornoutové jsou praktické, skvělé na cestu, páč nemusíte nic krájet a jíte je lžičkou, nebo rovnou okusujete:) Kromě toho jsme otestovali speciální šejk z fazolí edamame, a měli toho tady mnohem víc, celé menu! [haha].
After an excellent snack (I will dream of it for a while now), we walked around the mall and wandered into several shops, mainly VS [yaaay]. After some serious shopping, we went to freshen up at Waikiki! We rented an umbrella (they also offer sun chairs, inflatable couches and donuts, boards etc.), and camped on the beach:) It was great, we watched the local Hawaiians, jumping from the pier, skilled surfers and enjoyed the day super peacefully. We stopped by ABC store, for some goodies, Red Bull – how else – and some fruits. ABC (grocery store, like Žabka back home but more luxurious), is there at every corner, everywhere, so you don’t have to walk far for refreshments. I’ll tell you like this, if you cross the street anywhere, there’s a 99% chance you will encounter ABC [haha]. So a beach day, can certainly turn into a refreshing picnic.
Po vynikajícím občerstvení jsme se prošli po nákupním středisku, zabloudily s Mamínkou do obchodů, hlavně VS [yaaay] a navštívily i pár dalších oblíbenců! A po nákupech jsme se všichni zajeli osvěžit na Waikiki! Pronajali jsme si deštník, (půjčují taky lehátka, nafukovačky, prkna atd.), a zakempovali na pláži. Bylo to skvělé, pozorovali jsme místní Havajce, jak skáčou z mola, surfaře, a užívali krásného dne. V ABC jsme si koupili dobrůtky, Red Bull – jak jinak, a ovoce. Mimochodem, ABC (něco jako velká Žabka, ale luxusní) je tu na každém rohu, úplně všude, takže z dlouhé pláže nemusíte docházet daleko! Řeknu vám to takhle, kdekoliv přejdete ulici, na 99 % narazíte na ABC [haha]. Takže si z plážového dne můžete doopravdy udělat piknik.
After two hours on the beach, we went for a walk along Waikiki and grabbed lunch at our favorite tiny sushi restaurant. For desert [haha], we went to Hookahookah Hawaii shisha Lounge (we slowly already know everyone), they are all very friendly and welcoming [yaaay]. There are not many hookah lounges on Oahu, so this one is the best we’ve visited (by American standards, because we have completely different criteria regarding hookahs back home). After some puffing, we went back to Waikiki, browsed through a few more shops, and there it was, time to head back to the airport.
Po dvou hodinách u moře jsme se šli projít po Waikiki a zašli na oběd do naší oblíbené skvělé pidi suši restaurace. A pak jsme ještě zajeli na šíšu do Hookahookah Hawaii Lounge (už tam pomalu všechny známe), kde jsou všichni hrozně kamarádský a příjemný [yaaay]. Na Oahu moc šíša barů nenajdete, takže je to zatím ten nejlepší, co jsme navštívili (na americké poměry, protože tu mají úplně jiné standardy ohledně vodních dýmek). Po kuřbičce jsme zajeli zpátky na Waikiki, prošli ještě pár obchodů a už byl čas zamířit zpátky na letiště.
We returned the car and boarded the shuttle bus that took us to the terminal. Unlike the morning we had a so many bags (whoopee, new goodies), so we repackaged them all into several large one, so we have no problem when boarding the plane. Luckily, no one made any problems (there are super friendly on Hawaii!), and one employee at the X-ray amicably asked if they have special VS deals, since we have so many bags [haha]. We had a little more time (again benefit of TSA), so we waited for boarding at Starbucks, restocked on energy and lets head back to Maui. Despite the early morning alarm, we had an amazing time visiting Honolulu:)
Tam jsme vrátiti auto a nasedli na shuttle autobus, který nás hodil do terminálu. Na rozdíl od rána jsme měli hrozně tašek (jupí! – novinky), takže jsme to všechno přebalili do několika velkých, aby nás vůbec pustili do letadla! Naštěstí nikdo nedělal žádné problémy (jsou tu dost přátelští, inu Havaj!), naopak se jedna zaměstnankyně u rentgenu přátelsky ptala, jestli mají ve VS speciální akce, když od nich máme tolik tašek [haha]. Měli jsme ještě trochu času (opět výhoda TSA přednosti), tak jsme počkali na boarding ve Starbucksu, doplnili energii a hurá zpátky na Maui. Přes ranní vstávání byl výlet úžasný a Honolulu jsme si skvěle užili!