Den druhý: pondělí 11.11 – Livorno

Večer jsme usnuli v Římě a ráno se probudili v Livornu. (To je velká výhoda těchhle plovoucích hotelů, že se podíváte na spoustu míst a nemusíte přitom balit kufry a ztrácet čas v dopravních prostředcích.) Na tohle město v Toskánsku jsme se obzvlášť těšili, naši tu kdysi měli kamaráda a na sklonku socialismu tu byli na svatební cestě, a tak nám to tu chtěli ukázat. Pravda, byli jsme tu už před pár lety na jiné lodi, ale to jsme dali přednost nedaleké Pise a Florencii, takže na Livorno nezbyl čas. Tentokrát jsme si ho chtěli prohlédnout důkladně, což se nám povedlo – a dokonce jsme tu měli na závěr pěkně strašidelnej zážitek! Ale popořadě.

Napřed jsme si prošli centrum města, leží kousek od přístavu a není moc velké. Hlavní třída Via Grande vede od moře na rozlehlé náměstí Republiky, po obou stranách jí lemuje podloubí, takže chodci jsou v suchu i když zrovna prší. Naši říkali, že se tu za ty roky, co tu nebyli, skoro nic nezměnilo. Jenom se odstěhoval slavný trh s americkými věcmi Mercatino Americano z města do přístavu. Protože si tam kdysi mamínka koupila krásný boty, museli jsme ho taky vidět. Popravdě, byl to ale jenom stín té dávné slávy! Ze stovek improvizovaných krámků zbyly jen dvě desítky, a z neuvěřitelně širokého sortimentu pouhý zlomek – hlavně vojenské věci, oblečení, helmy, nože, vyznamenání a tak. A nejen americké, taky tu měli pár věcí i z Československa a z dalších armád.

Tak si část výpravy dala v jedné z mnoha kavárniček kafíčko a já s Jirkou vyrazila taxíkem do nedaleké Pisy. Tady jsme si všechno znova vyfotili a Jirka pobavil nějaké turisty co před objektivem rukama “podpirali” šikmou věž, protože jim dal placáka. V Toskánsku nefunguje Uber, ale taxikář na nás počkal a hodil nás zpátky, takže jsme se zbytkem výpravy mohli pokračovat v prohlídce Livorna, konkrétně jeho čtvrti zvané Malé Benátky. Ta je totiž obklopená velkým vodním kanálem propojeným s mořem, a menší kanály vedou skrz ní, takže často jdete přes vodu po malém mostě, podobně jako v Benátkách (akorát tu naštěstí nebyly záplavy, jako zrovna tam).

Po cestě jsme se stavili v galerii na výstavě Modiglianiho, nejslavnějšího livornského rodáka, a jeho přátel-malířů a vrstevníků. Modigliani měl tragickej osud, ale s tím teď nebudu zdržovat, koho to zajímá, snadno si to najde na Wikipedii. Jeho obrazy tomu ale nenasvědčují a já je mám ráda, když někde natrefíme na jeho výstavu (jako před dvěma lety v Janově), vždycky se jdu podívat. Pak v galerijní kavárně na posilněnou další kapučíno a kroasán – byl celozrnej (což jsem nevěděla, že vůbec existuje) a ne moc dobrej, příště si na to dám pozor!

A teď ten strašidelnej příběh. Když jsme vyšli na ulici, už se stmívalo a my kolem kanálů úzkými uličkami došli doprostřed čtvrti, kde se tyčí obrovská stará medicejská pevnost, obklopená vysokánskými cihlovými hradbami. Dovnitř vedl tmavý lomený tunel, všude tma, za ním setmělý park. Za chvíli jsme se chtěli vrátit – a byla zamčená brána! Vysoká, kovová, s bodáky nahoře. Za ní další a pak třetí. Byli jsme v pasti – a loď nám odplouvala za necelou hodinu! Všude kolem tma, ze stropu tunelu kapala voda, v dálce se ozývaly podezřelý zvuky… Naštěstí si brácha všiml dvou mladých lidí v parku a ti mobilem zavolali policii, která nás přijela vysvobodit.

Bylo to ale na poslední chvíli, sotva jsme stihli dojít na poslední shuttle bus a vrátit se na loď. Tu bránu před tím brácha přelezl a já s Moni se protáhly štěrbinou vedle, ale na ty další dvě brány bychom asi nestačili! Pak nám došlo, že nás tam nejspíš ze škodolibosti zamkl správce, který seděl kousek od vchodu v šeru u první brány, když jsme vcházeli. Asi si říkal, otravní turisti, lezou sem pět minut před zavřením a nepřečtou si ceduli s návštěvními hodinami u vchodu, tak je vytrestám! A možná to nebylo poprvé, třeba tam takhle číhá na nepozorné návštěvníky každý den! Takže – jestli se někdy vypravíte do Livorna, u vchodu do téhle pevnosti v Malých Benátkách si raději pořádně prohlídněte ceduli s otevíracíma hodinama! Abyste nezažili takový nervy, jako my! Úplně jako z hororu!

Na Livorno jsme ale nezanevřeli a určitě se sem chceme v budoucnu vrátit. Neprohlídli jsme si totiž další místní zajímavost – nedaleký ostrov Elba, na kterým byl ve vyhnanství Napoleon a na který se dá dojet lodí z místního přístavu.