Haleakala Volcano – Travel Tips

Aloha! Today I have prepared a special post regarding super well-known attraction on Maui – the Haleakala volcano, which means „House of the Sun“ in Hawaii. It is said that the demigod Maui once caught the sun’s rays and slowed down the sun so it shines longer. The most known doesn’t necessary mean it is most visited, because although every visitor is constantly seeing it (it’s really tall and huge, so it can’t be missed), not everyone is going to go there – it’s a far ride to the top. In addition, it is usually covered with clouds that are poured on it, which from the sunny beach doesn’t look so tempting. But that’s just a good idea to overcome and make a trip to Haleakala. Surprises are waiting for you, there are clouds, but most of the time it ends at the top, so you just walk through it and find yourself above it, which is otherwise usually only experienced on the plane.


Aloha! Dneska jsem pro vás připravila speciální příspěvek o nejproslulejší atrakci na Mauisopce Haleakala, což v havajštině znamená Dům slunce. Polobůh Maui prý tady jednou slunce chytil za paprsky a zpomalil, aby svítilo déle. Nejproslulejší přitom neznamená nejnavštěvovanější, protože i když ji každý návštěvník vlastně neustále vidí (je fakt vysoká a obrovská, takže nejde přehlídnout), ne všichni se na ni vypraví – na její vrchol je to totiž pěkně daleko. Navíc je zpravidla zahalený mraky, které jsou na něm napíchnuté, což z prosluněné pláže nevypadá dvakrát lákavě. To je ale jen zdání, které stojí za to překonat a na Haleakalu si udělat výlet. Čeká vás totiž překvapení, mraky tu sice jsou, ale většinou končí pod vrcholem, takže je jenom projedete a ocitnete se nad nimi, což jinak člověk zažije obvykle jen v letadle.

But the amazing experience is already the journey itself through the national park that surrounds the volcano. Looking at the map, it looks like its only a short distance from the coast but due to the mountainous terrain, there is only one way to get there, for example, you have to travel half the island from Wailea. You pass through the largest city of Kahului and then around 40 miles (nearly 60 kilometers) about an hour and a half, and then steep roads to the very top of the volcano at an altitude of 3,055 meters. You have a wonderful view along the way, of course, when you are not passing clouds. Well, you will see yourself.


Zážitek je ale už cesta skrz národní park, který sopku obklopuje. Při pohledu na mapu to vypadá, že leží od pobřeží jen kousek, ale kvůli hornatému terénu sem vede jen jedna cesta, a abyste se na ni dostali, musíte například z Wailei objet pomalu půl ostrova. Jede se přes největší město Kahului a pak nějakých 40 mil (asi 60 kilometrů) asi hodinu a půl klikatými a pak i strmými silničkami až na samotný vrcholek sopky v nadmořské výšce 3 055 metrů. Po cestě máte nádherný výhled, samozřejmě když zrovna neprojíždíte obláčky a mraky. Však sami uvidíte:)

What first:

Before going to Haleakala and to the National Park, plan it according to the weather. By clicking here you see the direct web camera footage from the top of the volcano, so you can see how it currently looks there and get an idea.

Visits are very popular at the end of the night, at sunrise or late at night. Enthusiasts come here even at night, especially when the island is overcast and the top of the volcano is above the clouds because it has ideal conditions to observe the stars. Even better on the Mauna Loa and Mauna Kea volcanoes on the neighboring island of Hawaii (also known as Big Island), which are one kilometer higher! Years ago, we watched the so-called Perseid shower, and it was an amazing experience (This year its at fall, in August, but we will not be in Hawaii because we’re heading to Alaska, and who knows if they’re going to be visible:)


Co nejdřív:

Výlet na Haleakalu a do národního parku si určitě naplánujte podle počasí! Kliknutím sem uvidíte přímý přenos web kamery na vrcholku sopky, takže se můžete podívat, jak to tam zrovna vypadá a udělat si představu.

Velmi oblíbené jsou návštěvy koncem noci, na východ slunce, nebo naopak pozdě večer, na jeho západ. Nadšenci sem jezdí i v noci, hlavně když je nad ostrovem zataženo a vrcholek sopky je nad mraky, protože to mají ideální podmínky na pozorování hvězd. Ještě lepší je to na sopkách Mauna Loa a Mauna Kea na sousedním ostrově Hawaii (zvaném taky Big Island), které jsou ještě o kilometr vyšší! Před lety jsme na nich pozorovali hromadné padání hvězd, takzvané Perseidy, a byl to fakt super zážitek. (Letos mají padat v srpnu, ale to už na Havaji nebudeme, protože míříme na Aljašku, a kdo ví, jestli tam půjdou zahlídnout:)


Haleakala Park is open 24 hours a day. The only exception is a very bad weather or a great seismic activity (it is an active volcano!), but we haven’t luckily experienced anything like this in past, ten years or so.

Don’t forget that you are actually three kilometers high from the sea, so there is not only different weather but also a much lower temperature! It can often rain and be windy at the top, so take a waterproof, windproof jacket and something on your head. I took a sweatshirt without a hoody and due to the wind, my ears started to hurt:( You should also pack water and even some snacks – we didn’t pass by or see any shop, so you don’t starve:) Also sun cream, we were in the sunshine, and it was quite strong. And if you can, don’t forget to take binoculars!


Park Haleakala má otevřeno nepřetržitě, tedy po celý rok, 24 hodin denně. Výjimkou je velmi špatné počasí nebo velká seizmická aktivita (je to přece jen činná sopka!), ale to jsme tu za těch deset let, co sem jezdíme, zatím naštěstí nezažili.

Nezapomeňte, že od moře na vrchol jedete vlastně tři kilometry vysoko, takže je tu nejen jiné počasí, ale taky jiná, o hodně nižší teplota! Docela často může poprchávat a na vrcholku bývá větrno, takže si sebou vezměte nepromokavou bundu a něco na hlavu. Já si posledně vzala jen mikinu bez kapuce a trochu mě tam z větru začaly bolet uši:( Určitě si zabalte vodu a nějakou svačinku – po cestě jsme nenarazili na žádný obchůdek, tak ať nehladovíte:) Taky opalovací krém, my měli na sluníčko štěstí, docela pálilo. A pokud můžete, nezapomeňte si vzít dalekohled!

On the way:

On the way to the top of the volcano there are several sightseeing stops for photos. The road itself is quite long. Even though there’s no traffic, you can be stuck behind a slow car with elderly people who are constantly looking around, wondering around, or you have to be careful to avoid some fools who are going down in the opposite lane. Most drivers in the United States drive according to the regulations, carefully (they put on cruise control and drive by the speed), but riding downhill is a little tricky, some cars were driving so crazy, definitely keep that in mind!

By the way, you don’t need a special car for this road trip, along the way; we met several cabriolets and older cars. We drove in a family minivan (we are 6). It’s a different situation than on the neighboring island of Lanai, where we have been couple of times (unlike Maui, it is much smaller and quite deserted). When we wanted to go to the volcano (every island in Hawaii basically has one), we had to borrow Hummer two, because you’re going through „field“ roads, on huge stones, swamps, forests, and broken branches. But the road to Haleakala on Maui is nice:) You can also hitchhike on top – few years ago we were renting a huge SUV GMC XL for eight people, so we took two hitchhikers who left the car under the volcano and wanted to walk up to the top. They planned to stay there for two days, so they had a tent. However, it was raining and the wind was pretty strong, the gentlemen seemed to be freezing, so we took them up. We all had our eyes on them, especially our brothers – you know what happens in all these horror movies, right?! But luckily everything went fine:)


Cestou:

Po cestě na vrchol sopky je několik vyhlídkových zastávek na fotky. Sama cesta je docela zdlouhavá. Sice tu není žádný velký provoz, ale buď se před vámi šourá pidi autíčko s párkem důchodců, kteří se neustále rozhlížejí na všechny strany, div si neukroutí hlavu, nebo se vyhýbáte bláznům, kteří jedou proti vám dolů! Většina řidičů v USA sice jezdí podle předpisů a opatrně (zařadí tempomat a jedou přesně povolenou rychlostí), ale v horách při jízdě z kopce to občas někdo neuhlídá, a tak se musíte mít pořád na pozoru!

Mimochodem, na výlet nepotřebujete nějak speciální auto, potkali jsme tu i kabrio sporťáky a různé starší káry. My jeli v rodinném minivanu (je nás 6). Je to tady jiná situace než třeba na sousedním ostrově Lanai, kde jsme taky párkrát byli (na rozdíl od Maui je mnohem menší a dost opuštěný). Tam když jsme chtěli jet na sopku (tu má na Havaji každý ostrov), museli jsme si půjčit Hummer dvojku, protože jedete „polní“ cestou, i přes obrovské kameny, bažiny, lesy a ulámané větve. Na Haleakalu na Maui ale vede pěkná silnice:) Dokonce se nahoru můžete dostat i stopem – před pár lety jsme tu měli půjčené obrovské auto, SUV GMC XL pro osm lidí, a tak jsme vzali dva stopaře, kteří si nechali auto pod sopkou a z vrcholu k němu chtěli sejít pěšky, plánovali to na dva dny, s přespáním, takže sebou měli i stan. Zrovna pršelo a docela foukalo, páni vypadali chudáci zmrzlí, a tak jsme je vzali nahoru. Celou dobu jsme přitom všichni měli oči na šťopkách, hlavně bráchové – znáte ty horrorové filmy, ne?! Ale všechno naštěstí dopadlo OK:)

Another option – by bike:

In addition to a trip by car, you can buy a special trip – you go up by a minibus and then you ride on a bike down! I see it advertised quite often, but so far I have not found the courage to try it. It’s really a big hill! At least two kilometers of difference in a very short stretch, so you drive at great speed on a steep road, without braking (no, of course you are braking, but I hear it’s quite a difficult trip), several turns, passing cars …

You can even book a sunrise trip that starts at 2am or for the sunset, or with a minibus around the national park. There are several options! Well, maybe sometimes we will try it out:)!


Další možnost – na kole:

Kromě cesty autem si můžete koupit speciální výlet, kdy vás vyvezou minibusem nahoru a pak jedete na kole ze sopky dolů! Vidím to tu propagované docela často, ale zatím jsem nenašla odvahu to zkusit. Je to totiž fakt velkej krpál! Minimálně dva kilometry výškový rozdíl na docela krátkém úseku, takže se řítíte obrovskou rychlostí po prudké silnici, bez brzdění (né, samozřejmě brzdíte, ale slyšela jsem, že i tak je to docela záhul), samá zatáčka, do toho auta…

Dokonce si můžete objednat výlet na východ slunce, který začíná ve dvě ráno, nebo na západ, nebo s projížďkou minibusem kolem národního parku, možností je víc. No, možná to někdy nakonec taky vyzkoušíme:)!

Money:

When entering the park, an entrance fee is paid, this year it was $ 25 per car (funny is that the year ticket is only five dollars more!). With the American trust in the honesty of the visitor, there is only a slot machine with a credit card or banknotes. We honestly paid, but the car behind us just passed through (maybe they were there already yesterday, because the ticket is valid for three days or all year round). The ticket was not checked by anyone, but at sunrise, when most visitors are there, the rangers sometimes do the proper checks. It is worth to look at the web park because every year there are several days (this year eight, especially holidays) when the admission is for free.

Otherwise, there is not much opportunity to buy anything in the park. Just below the top is a visitor center where they sell souvenirs and snacks. The opening hour is however short, only until 15.45, so it’s better to stop here on arrival.


Peníze:

Při vjezdu do parku se platí vstupné, letos to bylo 25 dolarů za auto (legrační je, že celoroční lístek stojí jen o pět dolarů víc!). S americkou důvěrou v poctivost návštěvníků tu stojí jen automat, do kterého strčíte platební kartu nebo bankovky. My poctivě zaplatili, auto za námi jen projelo (možná tu ale byli už včera, protože lístek platí tři dny, nebo měli celoroční). Lístek nám nikdo nekontroloval, ale při východu slunce, kdy je nejvíc návštěvníků, tu prý rangeři občas kontroly dělají. Stojí za to se podívat na web parku, protože každý rok je několik dní (letos osm, hlavně svátky), kdy se vstupné neplatí.

Jinak moc příležitostí k utrácení v parku už není. Kus pod vrcholkem je návštěvnické centrum, kde prodávají suvenýry a občerstvení. Otevírací doba je ale krátká, jen do 15,45, takže je lepší zastavit se tu už při příjezdu.

What to expect at the top:

Below the top is a parking lot and a visitor center. However, you can drive up to the full peak of the volcano. There is also a parking lot from which you can go in several directions, surrounded by clouds a magnificent view to the distance. The clouds are surrounding the very top, they are on it, and so you can see the sea and even the neighboring islands behind them! Nearby are large white domes of Haleakala Observatory, the world-renowned scientific center. The area falls under the Hawaiian university, and it is sympathetic that although it is not accessible to the public, local amateur astronomers can come here a couple of times a year and make their observations as well. Other buildings are of the US Army, which communicates with satellites. Of course you are not allowed to enter this area as well, but you can make some nice photos – the white domes contrast nicely with the stones and the surrounding brown soil.


Co očekávat nahoře:

Pod vrcholkem jsou parkoviště a návštěvnické centrum. Vyjet jde ale až na úplný vrcholek sopky. I tam je parkoviště, ze kterého se můžete vydat několika směry, ze všech stran obklopeni mraky pod nohama a nádherným výhledem o dálky. Oblaka totiž obklopují jen samotný vrcholek, jsou na něm doslova napíchnutá, takže za jejich okrajem vidíte v dálce moře, a dokonce sousední ostrovy! Nedaleko jsou velké bílé kupole Haleakalské observatoře, světově proslulého vědeckého střediska. Areál spadá pod Havajskou universitu, a sympatické je, že i když není přístupný veřejnosti, několikrát ročně sem mohou přijít místní amatérští astronomové a provádět tu svá pozorování. Další budovy patří americké armádě, která odtud komunikuje se satelity. Ani sem se samozřejmě nesmí, ale protože je to od vás kousek, můžete si udělat alespoň hezké fotky – bílé kupole hezky kontrastují s kameny a okolní hnědou půdou.

The great attraction here is a special plant, a silver sword that grows only here and rarely on the neighboring island of Big Island. At the summit of Haleakala they put around a special fenced flowerbed on which you can see a few plants. It grows elsewhere in the crater, and we were lucky – once and saw it blooming, which is not so common! The silver sword grows for about 50 years and then once it blooms, the plant dies! So if you ever come here, look around for it, it’s rare.


Velkou atrakcí tady je zvláštní rostlina, stříbrný meč, která roste jen tady a vzácně i na sousedním ostrově Big Island. Na vrcholku Haleakaly jí věnovali zvláštní ohrazený záhon, na kterém si několik rostlin můžete prohlédnout. Roste i jinde v kráteru a my jednou měli štěstí a viděli ji kvést, což není jen tak! Stříbrný meč totiž roste asi 50 let, a pak jednou jedinkrát vykvete a rostlina umře! Takže, až tu budete, oči na šťopkách a rozhlížet se! Co když ji kvést taky uvidíte!?

The park is at a high altitude, so visitors are advised to drink a lot, but on long excursions, it can be sometimes tricky to look for a toilet. Last time, we had some trouble finding it – the one in the information center was locked for the reconstruction, but fortunately we found another, naturally dry, just a hole booth [haha]. It would be easier to jump into the bushes, but we were in a national park, in the US, where they are obsessed with nature conservation, so we were afraid that someone would sue us! [Ouuu]

I really liked the view and white cotton candy all around us. Sometimes it rolled around the mountains, so it seemed as if we were standing over a huge cup of cappuccino. One could stand watching for quite a long time, the winds of the clouds often regrouped and changed their form so we could see the outlines of animals, faces, and various things. It was pretty funny and it’s fun finding these shapes – maybe for you too?


Park je ve velké nadmořské výšce, a tak se návštěvníkům doporučuje hodně pít, ovšem při dlouhých výletech se tu často špatně hledá záchod. Posledně to tu bylo taky tak – ten v informačním středisku měli pro rekonstrukci zamčený, ale o kus dál jsme naštěstí našli jiný, samozřejmě suchý, v podstatě budku s dírou [haha]. Určitě by bylo snazší odskočit si do křoví, ale byli jsme v národním parku, v USA, kde jsou posedlí ochranou přírody, takže jsme se báli, aby nás někdo nezažaloval! [ouuu]

Mně se líbil hlavně výhled a bílá cukrová vata všude kolem nás. Ta se kolem hor někdy stáčela, takže to chvílemi vypadalo, jako bychom stáli nad obrovským šálkem kapučína. Člověk to vydržel pozorovat docela dlouho, vítr mraky pod námi často přeskupoval a měnil jejich podobu, takže v nich chvílemi byly vidět obrysy zvířat, obličeje a různé věci. Byla to docela sranda a baví to asi každého – nejspíš i vás?

Way back:

We’ve been to the Haleakala volcano several times, and we had always gone back by the same path. In fact, there are two ways. At the end of the serpentine, you can either turn right in the direction of Kahului and take a trip along Makawao, finding plenty of shops with local products, various attractions and a great steakhouse – or turn left and take a long-distance tour around the larger, eastern part of the island, where you visit the famous town of Hana (I’ve already written about it). This can only be done if you leave Haleakala in the morning, which we have not yet succeeded in – resisting the morning wake ups:)


Cesta zpátky:

Na sopce Haleakala jsme byli už několikrát, a vždycky jsem se vraceli stejnou cestou zpět. Ve skutečnosti ale existují cesty dvě. Na konci serpentin můžete zatočit buď doprava, směrem na Kahului, a po cestě se stavit třeba v městečku Makawao, kde je spousta obchůdků s místními výrobky, různé atrakce a taky skvělý steakhouse. Nebo zahnete doleva a vydáte se dlouhatánskou okružní cestou kolem větší, východní části ostrova, při které navštívíte slavné městečko Hana (už jsem o něm psala). To se ale dá jenom v případě, že z Haleakaly vyrazíte dopoledne, což se nám pro odpor k ranními vstávání zatím nepodařilo:)

4 thoughts on “Haleakala Volcano – Travel Tips

  1. Wow,???? tohle je nádherný ????výhled ????ta dálka za to určitě stala ????????vy jste krásný ????se sestrou ????moc vám to sluší tvoje blogy jsou nejlepší ❤️moc se mi líbí ????????

  2. Wow, ????tak to je nádherný ????ta dálka stala za to a mooc???????? a výhled????????. Vám to se sestrou sluší ????tvoje blogy jsou nejlepší ????moc se mi líbí ❤️

Napsat komentář